Článek
Adéla Bruns skončila v malorážce na 3x20 ran ve finále sedmá. Je to úspěch, nebo vzhledem k bronzu z Londýna krok zpátky?
Podle mne je to úspěch. Dostat se na olympiádě do finále, to je vždycky super. Vzhledem k letošním výsledkům Adély podala v Riu jeden ze svých nejlepších výkonů. Myslím si, že sama Adélka je ráda, že se do finále probojovala, protože po základním závodě musela čekat na chyby soupeřek, což vůbec není příjemné. Stejně nepříjemně se musela cítit po první položce vkleče, která jí nevyšla. Teď je asi za sedmé místo ráda, ale určitě jí i trochu mrzí, protože sama dobře ví, že má na víc.
Ve finále se jí nepovedla především první poloha vkleče, kdy pokazila její začátek. Co podle vás mohlo být příčinou?
Příčiny těžko mohu odhadnout, nevím, jak se v ten moment cítila. Bylo na ní vidět, že jí začátek nesedl. Když ve finále ztratíte tolik bodů, prakticky se to už nedá dohonit. Musely by selhat ostatní soupeřky, a to je málo pravděpodobné. Adélka tohle určitě sama cítila, ale cením si toho, že bojovala dál, nevzdala to a posunula se alespoň na sedmé místo. To je důkaz toho, co jsem říkala, má opravdu na víc.
Ve finále byly k vidění veliké výkyvy většiny střelkyň. Jedna rána 10,7 ta následující třeba jen 9,1. Čím se to dá vysvětlit?
Dochází k nim hlavně v poloze vkleče. To je technicky nejtěžší disciplína. Hodně se v ní promítá tep závodníka. Těžiště visí na hrozně malé balanční ploše, je hrozně snadné se vychýlit nejen nahoru nebo dolů, ale i do strany. Ta poloha musí být tak stabilní a natolik jistá, že i za větru, který samozřejmě ve finálové hale nebyl, ale v základním závodě foukal, a navíc při vysokém tepu, střílíte dobře. Udělat chybu je strašně snadné, a když si uvědomíte, že střílíte na vzdálenosti padesáti metrů, pak sebemenší vychýlení se bodově hodně projeví.
Pětadvacáté místo Nikoly Mazurové je ale zklamáním...
Nikola má také na víc. Podle mne ale závod takticky promeškala, alespoň podle časů, jak jí naskakovaly výsledky. Střílela příliš pomalu. Sama jsem to dělala podobně špatně, než jsem se naučila zrychlit. Navíc manžel Matt mi psal, že na téhle už tak těžké střelnici hodně ve čtvrtek foukalo. Zatímco Adéla to stihla, Nikola doplatila i na vítr.
V čem je největší problém, když v závěru chybí potřebný čas a závod se musí honit?
Jako poslední poloha se střílí vstoje, a na tu potřebujete absolutně klid na připravení každé rány. Když čas chybí, spěcháte a děláte chyby. To se zřejmě stalo Nikole. Je ale mladá, nasbírala v Riu velké zkušenosti a má dobrý námět pro trénink, protože tenhle problém se dá v tréninku odstranit a naučit se střílet rychleji a dobře. Stačí změnit rutinu a střílet svižněji. Nikola to určitě zvládne.
Vy jste ještě zažila finále na deset ran vstoje a v Pekingu jste malorážce přidala stříbro ke zlatu ze vzduchovky. Nyní se finále střílí ve všech třech polohách a je z něj maratón skoro stejně dlouhý jako základní závod, dohromady přes sto ran. Neškodí to samotné disciplíně?
Je pravda, že mně finále vstoje vyhovovala. Klečáky jsem měla slabší. Nový formát se mi ale líbí a vnímám ho pozitivně. Odráží totiž celou disciplínu 3x20 ran u žen, u mužů je to stejné, ale ti střílejí vlastně dvakrát tolik. Závodník musí ukázat, jak zvládá všechny tři polohy, závod přeci není jen o poloze vstoje. Sama bych tento formát ještě upravila, aby se střílela část vstoje, v níž už postupně odpadávají jednotlivé závodnice od osmého místa, až se dojde k medailistkám, až druhý den. V jednom dni vlastně dva závody jsou opravdu hrozně fyzicky i psychicky náročné. Tenhle nápad by ale asi neprošel, aby se závod střílel dva dny.
Zmínila jste královskou disciplínu mužů 3x40 ran, která se střílí o víkendu. Bude ji střílet váš manžel Matt, ale i Filip Nepejchal, jak rozdělíte svoje srdce při fandění?
(smích) Filipovi budu držet palce, aby zvládl to, na co má. Myslím si ale, že to na finále ještě nebude, i když bych mu ho strašně moc přála. Může všechny překvapit. Nebojí se ničeho, což se mi na něm líbí. Ale přeci jenom na olympiádě jsou hodně důležité zkušenosti a výsledky špičky jsou hodně vysoko. Uvidíme... Samozřejmě budu fandit Mattovi. Do Ria odjel ve výborné formě. Věřím mu.
Manžel se na olympiádách v Aténách a Pekingu smutně „proslavil" tím, že jedinou nepovedenou ránou přišel o zlato. Nemůže se stát něco podobného?
Já myslím, že to se už nestane. Vždyť tuhle neuvěřitelnou smůlu zlomil už v Londýně bronzovou medailí. Bylo za tím strašně moc práce. V Aténách jsme se vlastně po tom průšvihu, kdy pálil do terče soupeře, sblížili. Vím moc dobře, jaké peklo prožíval, a v Pekingu se mu stalo něco podobného, vystřelil dřív a bylo po zlatu. Pro média to byl velký příběh, pro Matta i mne, jako jeho manželku, znovu peklo. Ohromně zapracoval na psychice. V Londýně všichni čekali, že to zase pokazí, ale on vybojoval bronzovou medaili. Při tom se pro něj závod nevyvíjel nejlépe. Úzce spolupracuje s psychologem americké reprezentace, maká v tréninku. Umí svoji práci ve velkých závodech prodat.
