Článek
Zažijete už třetí olympiádu. Jak vzpomínáte na první start v roce 2008 v Pekingu?
Matně. Už je to přece jen nějaký ten pátek. Tehdy jsem hrála jenom čtyřhru, když nám s Lucií Šafářovou dali divokou kartu. A dostaly jsme strašný világoš (česká dvojice prohrála s Australankami Stosurovou a Stubbsovou 1:6, 0:6). Nebylo to herně nic moc. Ale vybavuju si, že jsem se byla podívat na jiných českých sportovcích. Třeba na závod Štěpánky Hilgertové, seznámily jsme se s cyklisty, v paměti mám i olympijskou vesnici. Bylo to super.
Druhý start pod pěti kruhy jste si připsala v Londýně. Hrálo se ve Wimbledonu, kde jste dvakrát ovládla nejslavnější ze čtyř grandslamů.
A byla to taková olympiáda neolympiáda. Pocity byly zvláštní. Normálně se ve Wimbledonu nastupuje striktně v bílém oblečení a tenkrát jsme hráli v normálních barevných kombinacích. Každý jsme měli svůj podpůrný tým a byli ubytovaní v barácích přímo ve Wimbledonu, takže jsem tu atmosféru nevnímala tak intenzivně jako v Pekingu.
Jakou proměnu jste za těch osm let prodělala?
Velkou. Hlavně výkonnostní. Tehdy jsem na tom nebyla tak dobře, abych mohla hrát dvouhru. Mám pochopitelně mnohem víc zkušeností a vím, co od sebe můžu očekávat. Ale stejně je každý týden nový a každý turnaj nevyzpytatelný.
| První olympijská vzpomínka: |
|---|
| „Myslím, že je spojená s běžkyní na lyžích Kateřinou Neumannovou, když jela pro zlato v Turíně 2006. Mám v hlavě ten její úžasný finiš a jak jí dcera běžela do náruče. Byla jsem tehdy někde na turnaji a sledovala jsem závod v televizi, u níž jsme stály a fandily společně s několika dalšími českými tenistkami.“ |
Je pro tenisty hodně komplikované být patřičně motivovaný na bitvu o olympijskou medaili, když jste ještě týden před turnajem v Riu bojovala o trofej v Montrealu?
Tenisti to možná mají jednodušší. Nemáme jeden nebo dva vrcholy za rok, připravujeme se každý týden na jiný turnaj. Pořád musíme být nachystaní, udržovat formu. Ale ty větší akce máme v povědomí od začátku sezóny, člověk se připravuje z dlouhodobějšího hlediska. Právě olympiáda je příkladem. Je výjimečná. Až budeme ve vesnici mezi ostatními sportovci, určitě na nás atmosféra dolehne. Bude to rozhodně jiné než běžné turnaje. A do toho tenisového módu člověk přepne až v okamžiku, kdy vstoupí na kurty.
Netajila jste, že hlavní dva cíle sezóny jsou Wimbledon a právě Rio. Nevytvářela jste na sebe zbytečný tlak?
Já myslím, že si ho na sebe vytvářím každý týden. Mně to extra nepřijde. Pořád platí, že grandslamy a olympiáda jsou nejvíc. Pro mě určitě.
Před Londýnem jste tvrdila, že s ohledem na povrch chcete medaili. V případě Ria to asi bude jiné.
V Londýně jsem na to trošku dojela. Ale byla jsem upřímná, vnímala jsem to tak, že bych měla stupně vítězů vybojovat nebo se o ně poprat. Před Riem je pozice jiná. Tlak nebude tak strašný. Cítím, že mám šanci, a vážně se těším. Ráda bych byla černým koněm... (směje se)
Upínáte se k olympiádě i v tom smyslu, že by měla vyšperkovat celoroční úsilí?
Raději bych do Ria jela v situaci, kdy za sebou mám lepší sezónu. Ale v tréninku jsem se cítila skvěle, všechno bylo v pohodě. Ráda bych prostě uhrála co nejlepší výsledek. Fakt je, že tenhle turnaj je nesmírně kvalitně obsazený, přirovnala bych to ke grandslamu v druhém týdnu. Od prvního kola je to nabité, není tam soupeřka, kterou by člověk měl lehce smáznout.
Existuje i možnost hrát smíšenou čtyřhru, kde k medaili vedou jen tři vítězné zápasy. Neláká vás taková možnost?
Nehraju čtyřhry ani na běžných turnajích, ale ty myšlenky jsem měla. Všechno jsem to zvážila a řekla si, že se chci maximálně koncentrovat na dvouhru.
| Petra Kvitová |
|---|
| Narozena: 8. března 1990 v Bílovci |
| Trenér: František Čermák |
| Klub: Agrofert Prostějov |
| Úspěchy: vítězka Wimbledonu 2011 a 2014, čtyřnásobná šampiónka Fed Cupu (2011, 2012, 2014, 2015), vítězka ankety Sportovec roku 2011 a 2014, vyhrála turnaje WTA v Sydney (2015), Madridu (2015), New Havenu (2012, 2014, 2015), Wuhanu (2015), Dubaji (2013), Tokiu (2013), Montrealu (2012), Brisbane (2011), Paříži (2011, hala), Madridu (2011), Linci (2011) a Hobartu (2009) |
| Stav: svobodná |
| Vzdělání: absolventka gymnázia v Bílovci |
| Záliby: sledování zápasů fotbalisty Petra Čecha a hokejisty Jaromíra Jágra, volejbal, basketbal, kino |
Bude vám vyhovovat povrch, na němž se bude o medaile v Riu bojovat?
Má být jako betony v Americe, možná trošku pomalejší, což mi úplně nesedí. Na druhou stranu loni jsem při turnajích v Americe hrála docela dobře, takže nemám obavy. Tohle prostě neřeším. Hledala jsem si informace o areálu, z fotek vypadá moc pěkně.
Důležitou roli může hrát počasí, z něhož mají někteří sportovci obavy.
Sháněla jsem informace a mělo by být pětadvacet až třicet, nemělo by být dusno. Jsem za to ráda, protože s mým astmatem bych dusno nepotřebovala. Čím méně stupňů, tím pro mě lépe.
V minulých měsících se napříč mnoha sporty v řadě zemí vyrojilo množství omluvenek z nejrůznějších důvodů. Neuvažovala jste o odmítnutí startu v Riu?
Ne, to by mě nikdy nenapadlo. Olympiáda se neodmítá!
Jste s přibývajícím věkem hrdější, když hrajete v národních barvách?
Ano. Čím jsem starší, prožívám to intenzivněji. Už od mládí ráda reprezentuju. Pro mě možnost hrát za Česko představuje extra motivaci. Myslím, že každý sportovec touží reprezentovat svoji zemi alespoň jednou na olympijských hrách. Já budu už potřetí, což je důkaz určité výkonnosti a jsem za to moc ráda. Věřím, že si hry v Riu užiju víc než ty předešlé dvoje.
