Článek
Dokonalost bez kompromisů - to byla myšlenka, kterou se řídili čínští pořadatelé her od samého začátku. Nejednoho diváka tak ohromil bezvadně synchronizovaný ohňostroj, který doprovázel velkolepý zahajovací ceremoniál. Jak ale zakrátko vyšlo najevo, dvacet tisíc vypálených raket čínská televize pro jistotu ještě vylepšila předem připravenými trikovými záběry.
"Digitální ohňostroj" nebyl jedinou věcí, u níž si organizátoři potajmu přizvali na pomoc techniku. Dívenka, která na stadiónu Ptačí hnízdo přednesla skladbu Óda na vlast, ve skutečnosti pouze naprázdno otevírala ústa. Hlas, jenž se z reproduktorů linul, patřil jiné dívce, kterou však čínští funkcionáři neshledali dostatečně pohlednou.
Hvězdy Her Phelps a Bolt
Olympiáda, to jsou ale hlavně špičkové výkony sportovců. Zřejmě největší pozornost diváků po celém světě na sebe letos přitáhly medailové žně amerického plavce Michaela Phelpse a také tři rekordní sprinty v podání Jamajčana Usaina Bolta (včetně štafety). Ten na stovce posunul světový rekord na 9,69 sekundy, což bylo o to pozoruhodnější, že běžel s rozvázanou tkaničkou a v posledních metrech ještě ke všemu viditelně zvolnil.
Phelps i Bolt předvedli mimořádné výkony v jednom sportu, ale Britka Rebecca Romerová prokázala, že má mimořádné nadání hned pro dvě zcela odlišné disciplíny. Zatímco letos zvítězila v cyklistickém stíhacím závodě na tři kilometry, před čtyřmi lety v Aténách byla ještě jako veslařka členkou stříbrné párové čtyřky.
Ještě univerzálnější sportovkyní je Američanka Sheila Taorminová. Ta letos jako první žena v historii olympiád startovala už v třetím sportovním odvětví. V Pekingu se zapojila do soutěže moderních pětibojařek, před osmi lety v Sydney skončila šestá v triatlonu a v roce 1996 v Atlantě získala zlato v plavecké štafetě.
Toitová, plavkyně bez nohy
Jihoafrická dálková plavkyně Natalie du Toitová sice ve svém závodě obsadila až 16. místo, přesto si jeden primát připsala - je první sportovkyní s amputovanou nohou, jež se kvalifikovala na olympijské hry. V Pekingu bude závodit i na paralympiádě.
Bez ohledu na disciplínu je zisk jakékoliv olympijské medaile pro sportovce vrcholem jeho kariéry, a nezřídka proto bývá provázen nepřehlédnutelnými projevy radosti. Vypjaté emoce, ovšem zcela jiného druhu, letos ovládly také švédského zápasníka arménského původu Aru Abrahamiana. Ten neunesl podle něj nespravedlivou prohru v semifinále, při předávání cen svoji bronzovou medaili položil na žíněnku a odešel. "Tahle medaile mě nezajímá. Chtěl jsem zlato," vysvětlil vzápětí. Prchlivost vyšla Abrahamiana draho - za svůj čin byl diskvalifikován.
Neomluvitelný nervový zkrat postihl také taekwondistu Angela Valodiu Matose. Konečný verdikt v duelu o bronz kategorie nad 80 kg, znamenající jeho porážku, rozzuřil Kubánce natolik, že fyzicky napadl dva rozhodčí, přičemž jednoho z nich kopl do hlavy. Nyní může litovat - on i jeho kouč byli okamžitě potrestáni doživotním zákazem působení v tomto sportu.
Premiérový medailista Toga byl "doma" jednou
V dobrém bude na letošní hry naopak vzpomínat africké Togo, pro které kajakář Benjamin Boukpeti vybojoval vůbec první olympijskou medaili v historii. Nic na tom nemění fakt, že Boukpeti prožil celý život ve Francii a Togo, odkud pocházel jeho otec, navštívil jen jednou v životě. Nadšení z bronzové medaile projevil Boukpeti svérázně - v cíli radostí přerazil pádlo.
Boukpeti nebyl jediným sportovcem, který v Pekingu reprezentoval jinou zemi. V ženském plážovém volejbalu nastoupila za Gruzii dvojice hráček brazilského původu. Cristina Santannaová a Andrezza Martinsová přijaly gruzínské občanství už před dvěma lety, ale svoji novou vlast od té doby navštívily jen dvakrát. Svůj kladný vztah k ní však jasně vyjádřily přezdívkami, pod nimiž nastoupily do soutěže: Saka a Rtvelo. Sakartvelo je totiž gruzínský název této kavkazské země. A aby toho nebylo málo, v turnaji mužů v témže sportu a za tutéž zemi nastoupil pár s rovněž "typicky gruzínskými" jmény Renato Gomes a Jorge Terceiro. Ti si zvolili pseudonymy Geor a Gia, přičemž Georgia je rovněž název Gruzie, tentokrát v angličtině.
Vedle vítězů ale mívají olympijské hry i své smolaře. Letos, stejně jako před čtyřmi lety, na tento titul aspiruje americký střelec Matthew Emmons. Ten už se málem mohl radovat z vítězství ve střelbě z libovolné malorážky na 3x40 ran, jenže při poslední ráně zmáčkl spoušť dříve, než zamířil, což ho odsunulo až na čtvrté místo. Zisk "bramborové" medaile byl pro Emmonse o to trpčí, že na olympiádě v Aténách se mu stalo něco podobného, když na závěr soutěže omylem vystřelil do soupeřova terče.
