Rubriky:

Motocykly

Kornfeil slavil, jako kdyby vyhrál. Pódium doma je pro mě nejvíc, říkal a v euforii zpíval italskou hymnu

5. srpna 2018 14:29 - Brno

Třetí místo z brněnské Velké ceny označil Jakub Kornfeil za vrchol kariéry v Moto3 a po projetí cílem dal naplno průchod emocím. Slavil, jako kdyby vyhrál. Klaněl se nadšeným divákům, pravou rukou se bil do hrudi a před garáží nadšeně padl do náručí mechaniků.

 

Václav Šálek, ČTK

Třetí příčka z brněnské Velké ceny je pro vás tedy víc než druhá místa v Británii a Malajsii?

Stoprocentně. Myslím, že stát doma na pódiu je pro mě úplně top. Nemám slov, vždyť jsem na stupních vítězů po téměř dvou letech a navíc mám z Brna i historicky vůbec první pole position kariéry. Je to splněný sen, čekal jsem na něj devět let a přišlo to až při mé 155. Velké ceně. Bylo až neuvěřitelné, co se tady dělo celý víkend a jaký byl zájem o mou osobu. Byl jsem rád, že u toho úspěchu mohli být moji nejbližší, včetně celé rodiny, taky můj sponzor tady měl spoustu klientů.

Byl to pro vás od rána náročný den?

Od probuzení jsem byl neuvěřitelně nervózní a stupňovalo se to. Hodinu před závodem jsem se zavřel v kamionu, nasadil sluchátka a poslouchal hudbu. Byl jsem i dost unavený z toho tlaku kolem. Spadlo to ze mě, když jsem vyjel z boxu a když jsem při zahřívacím kole viděl tribuny, jak jásají, tak jsem si to začal užívat. Na startu se mi chtělo pomalu brečet, dostal jsem strašně krásné vzkazy od šéfmechanika, od přítelkyně, ale stres byl pryč.

Můžete přiblížit ze svého pohledu, jak se pro vás nakonec bronzový závod vyvíjel?

Nasadil jsem skvělé tempo, ale věděl jsem, že se za mnou řítí skvělí kluci a že mě sjedou, nechtěl jsem úplně otrhat gumy. Nemyslel jsem si ale, že v té velké skupině budou tak strašné boje, byly tam lokty, každý chtěl jet vepředu. Když jsem klesl někam na deváté místo, tak jsem si řekl dost, je třeba zase makat a povedlo se mi prodrat úplně dopředu. Tam jsem se cítil mnohem líp, ti kluci jeli víc hlavou a měli své motorky pod kontrolou.

Pak jste se dokonce znovu vrátil do vedení...

To byl můj záměr, vodit pole a ukázat, že na to mám. Co je víc, než mít všechny soupeře za sebou a užívat si volný prostor před sebou. Tři kola před cílem jsem se to snažil i táhnout, aby si to lidi užili a já taky. Každý metr v čele dodává jezdci sebevědomí. Když tě frajeři nepředjedou půl kola, tak to znamená, že jsi hodně rychlej. Snažil jsem se i přemýšlet nad tím, jak jedu. Ještě do posledního kola jsem vletěl v čele a tak nějak zadoufal, že mě třeba odmávnou dřív. Občas se to stane, že to špatně spočítají nebo mě napadlo, že si řeknou, že když Kornfeil najíždí první, tak ukážou předčasně šachovnicový prapor. (směje se)

K žádnému omylu na cílové rovince ale nedošlo. Jak se před vás pak dostali ti dva soupeři?

Di Giannantonio letěl neuvěřitelně, hned v první zatáčce šel přede mě jako nic, byl silný na brzdách. Canet mě asi neměl předjet při nájezdu na céčko, ale já ho tam vůbec nečekal a snažil jsem se to moc nezavírat, protože už jsem jel hodně na limitu a možná by mě ustřelil předek. Cukli mě pak oba nějakých patnáct metrů, co se dá dělat, takové jsou závody.

Věřil jste potom, že uhlídáte pódiové umístění?

Díval jsem se doleva, doprava, jestli tam někdo není. Brzdil jsem v závěru hodně pozdě, motorka šla do smyku, ale krásně se to srovnalo. V nájezdu do poslední šikany jsem už ale věděl, že to udržím.

Zastavení u tribuny C jste po projetí cílem plánoval?

Hodně jsem celou dobu vnímal podporu z hlediště. Bylo to slyšet pod helmou, atmosféra na céčku, když tam zařvou lidi, tak je to jako by hřmělo. Chtěl jsem jim po závodě za odměnu hodit alespoň rukavice, ale povedlo se mi to alespoň s jednou až na potřetí. Jen doufám, že se k lidem dostala i ta druhá rukavice, že si nějaký maršál nenechal. Měl jsem naplánováno víc věcí, ale viděl jsem, že už na mě čekají s vyhlášením a neměl jsem tedy víc času oslavovat. Ale i to chvilkové zastavení jsem si maximálně vychutnal.

Viditelně jste si užil i stupně vítězů...

Když jsem stál na pódiu, byl tam hodně silný oční kontakt s tátou. V té euforii jsem si zazpíval i italskou hymnu. Prostě jsem si to užíval, hlavně šampaňské, které mě teklo dlouho, což je pecka a doufám, že z toho budou krásné záběry. První cesta vedla za týmem, udělala se fotka v boxech, připili jsme si, pak jsem si dal banán a šel jsem si tu úžasnou atmosféru užít do davu.

Jak bude vypadat oslava?

Večer je plánovaná do Valtic, těch důvodů je víc. Nejdřív se ve čtvrtek narodila sestře holčička, potom moje pole position v sobotu a dnes pódium, takže se toho sešlo poslední dny opravdu hodně. Zejména pro moje rodiče to musí být úžasné. Máma přijela až na závod, protože dosud hlídala doma Matese, to je starší brácha od čerstvě narozené Viktorky. Hned mě pyšně oslovovala dvojnásobný strejdo. Pro otce už bylo silným zážitkem, když jsem mu předal luxusní hodinky, které jsem dostal jako vítěz kvalifikace a stupně vítězů s ním úplně zacloumaly.

Říkáte si, že by vám úspěch v Brně mohl pomoci při shánění angažmá v Moto2?

Týmoví manažeři to určitě sledují, zase jsem si snad víc otevřel dvířka, ale musím to nechat na ně. Není to jen o výsledcích, ale roli hrají i finance. My se v Brně zase pohnuli dál.... Už je o pár týmů, kde by měli ještě volno, méně. Je to složité. Ani vítězný di Giannantonio zatím nezná odpověď, kde bude příští rok jezdit.

Martin Kézr, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Motocykly

Filtr článků - Motocykly