Hlavní obsah

Loprais po Dakaru: Musím si sehnat tovární podporu

Olomouc/Praha

Čtrnáct let už slaví Aleš Loprais svoje narozeniny v písečných dunách. Letošní devětatřicáté nebyly výjimkou. Tentokrát v rámci Rallye Dakar polykal peruánský písek. „Už jsem si zvykl,“ pravil lakonicky po návratu z jihoamerického kontinentu, kde dovedl Tatru Queen 69 na pátém místě mezi kamiony, což bylo zároveň nejlepší umístění mezi českými jezdci.

Foto: Team Loprais, ČTK

Posádka Aleš Loprais, Petr Pokora a Ferran Marco Alcayna s kamionem Tatra na letošní Rallye Dakar.

Článek

Berete páté místo jako úspěch, či neúspěch?

Mám teď docela pěknou čistou „postupku", od trojky po sedmičku, ta pětka uprostřed mi chyběla (úsměv). Samozřejmě vždycky vyrážím na trať s přáním skončit na konci co nejvýš, ideálně na bedně. Musím ale stát nohama na zemi. Letos byly na Dakaru tři tovární týmy a jeden s tovární podporou. My jsme malý soukromý tým, bez podpory Tatry, takže to je úspěch.

Letošní Dakar byl kratší, měl „jen" deset etap, ale v náročnosti si s těmi delšími nezadal...

Upřímně, čekal jsem, že pořadatelé budou chtít chybějící délku nahradit větší náročností. To se také stalo, svědčí o tom i velké množství odpadlých jezdců a posádek. Byl to jeden z nejtěžších Dakarů, jaké jsem kdy zažil.

Foto: Instaforex Loprais Team

Aleš Loprais na trati Rallye Dakar.

Co na něm bylo nejtěžší?

My jsme měli jen dvě čisté etapy bez nějakých problémů. V osmi etapách jsme museli řešit různé problémy, s pneumatikami, vstřikováním, motorem a další drobnosti. Důležité bylo, že jsme problémy vždycky nějak odstranili a pořád jsme jeli. Letošní Dakar se vrátil k původnímu maratonskému duchu, rozhodující bylo vydržet, což se nám povedlo.

Při kterém problému vám bylo nejhůř?

Když odešlo vstřikování a auto jelo jen na pět válců. Stalo se to před tím největším dunovým polem. Hlavou se mi honily chmurné myšlenky, jako že tam kamion zůstane a jak ho budeme vyprošťovat ven, přepravovat, kolik milionů to bude stát, protože žádné další auto jsme na trati neměli. Opravdu jsem se bál konce. Ale kousli jsme se a s obtížemi, ale přece jsme dojeli do cíle a v docela slušném čase, což mě překvapilo. Proti některým dunám jsme se museli otočit a pořádně rozjet, abychom je zdolali.

Dá se některým problémům, které vás potkaly v soutěži, předejít už v přípravě?

V malém rodinném týmu s jedním autem se jim předejít nedá v přípravě ani na trati, i když jsme jeli s novými, ale vyzkoušenými komponenty. Dakar vždycky naservíruje něco, co nečekáte. Problémy měly i velké týmy, ale ty mají víc aut, a když se u jednoho začne něco sypat, u dalších komponent preventivně vymění. Pak z toho vyjde alespoň jedno šťastné, které díky těm výměnám projelo bez větších problémů. My si to musíme vyžrat všechno.

Foto: Archiv Aleše Lopraise

Aleš Loprais v přípravě na Dakar 2019.

Kdy se auta z Peru vrátí?

Loď by je měla přivézt v posledním únorovém týdnu.

Přemýšlíte už o letošní sezoně a příštím Dakaru?

Přemýšlím, ale začít musím u financí. Rok od roku je nejen Dakar finančně dražší, na něm ani na přípravě se nedá ušetřit, to by se mohlo vymstít. V této době začnu jednání s různými partnery, těmi stávajícími, jimž moc děkuju, i potenciálními, za jejichž podporu budu vděčný. Cílem bude zajistit si tovární podporu, protože bez ní velkého úspěchu nedosáhnete.

Váš strýc Karel Loprais, šestinásobný vítěz Dakaru, kopřivnickou Tatru proslavil po celém světě. To by vám přeci mohlo otevřít dveře...

S kým budu jednat, teď nebudu konkretizovat, i když jsme celá rodina tatrováckými srdcaři.

Reklama