Článek
„Cestu jsem zvládl bez potíží. Jako účastník Dakaru jsem na bolest zvyklý. Spíše mě tíží zklamání, že jsem nedodržel původní termín návratu, který měl být až příští středu," posteskl si bezprostředně po přistání devětapadesátiletý závodník.
Vysněné loučení představoval triumf mezi čtyřkolkami, jenže po děsivém karambolu skončil pro Macháčka Dakar v bolestech. „Ve stokilometrové rychlosti jsem trefil kámen. Viděl jsem ho, ale nešlo nic dělat. Tak těžký pád jsem na čtyřkolce přes tisíce najetých kilometrů neměl. Náraz mě katapultoval do vzduchu a děsil jsem se, že na mě spadne čtyřkolka. Bál jsem se nejhoršího a už jsem se loučil se životem, ale naštěstí zůstala na boku," vyprávěl Macháček.
Když se probral a opláchnul vodou, chtěl pokračovat v závodě. „Měl jsem uražené kolo, které bych opravil. Ale zjistil jsem, že mám klíční kost vyhozenou z ramenního kloubu. Bouchal jsem do té kosti, jestli náhodou neskočí zpátky. Neskočila. A bolest se rychle dostavovala, nebyl jsem schopný se na motorce udržet," popisoval Macháček.
Když jej vojenský vrtulník s oficiálními lékaři závodu dopravil do bivaku soutěže, podstoupil rentgenové vyšetření. „Rameno mi zafixovali, nařídili deset dnů klidu a řekli, že domácí lékař rozhodne o další léčbě. Když člověk chodí a je při vědomí, moc se tam s ním nepářou," přiznával Macháček, jehož čeká zevrubná lékařská prohlídka ve středu v nemocnici na Vinohradech. „Mám děsně pošramocenou i levou nohu, ale ta bude v pohodě. Zato mám strach, že kromě ramene bude poškozená i lopatka," děsil se verdiktu lékařů Macháček.
O návratu na Dakar, aby loučení se slavnou soutěží nebylo v podobě pádu, neuvažuje. „Jediný závěr z posledního startu je, že až se dá rameno dohromady, tak budu na dárek k šedesátinám vzpomínat při každé změně počasí," bral zdravotní patálie s nadhledem Macháček.
