Článek
Úsměv, pánové... Zleva pilot kamiónu Martin Macík, motocyklista Jan Brabec a navigátor František Tomášek v peruánském Cuscu.
Jejich těla už se zvládla vyrovnat s nepříjemnými stavy z převýšení i virózou pořízenou v letadle. Hlavy si odpočinuly od shonu, který zná každý, kdo těsně po Vánocích odlétá na Dakar. Šéf týmu Martin Macík starší už je s částí Big Shock Racing sestavy v Limě a jistí technické přípravy, zbytek mechaniků a dalších členů dakarské party přiletí ve středu 3. ledna. Ve stejný den sestoupí z hor také Macík, Brabec a Tomášek, aby se tým už v kompletní sestavě připravil na čtvrteční přejímky.
„Několik prvních dní v horách mě bolí hlava, je mi špatně od žaludku, jsem malátný a unavený. Ale po pár dnech nepříjemné stavy ustupují a síly se vracejí. Je daleko lepší odbýt si nepříjemnosti v klidu hotelového pokoje než v plném nasazení v kabině kamiónu," popisuje navigátor František Tomášek. Svou tradiční popříletovou rýmičku si léčil i Martin Macík.
Tip domorodců: čaje z koky
Jediným reprezentantem, který je od počátku zcela fit, a ve výborné náladě se stará o zábavu i zbytku výpravy, je Jan Brabec. „Jsem sám překvapen, jak dobře vše snáším. Místní mi poradili pár tipů, jak zdolat výškovou nemoc, například popíjet čaje z koky. Řídím se jejich osvědčenými radami a zdá se, že jsem na správné cestě. Zatím jsem problém s aklimatizací téměř nezaznamenal," líčí.
Pánové v Cuscu strávili také poslední noc v roce. „Byla moc příjemná, i když klidnější, než by si kdo představoval. V 6 hodin odpoledne, kdy v České republice vrcholila půlnoc, jsme si popřáli s rodinami a pak zašli na večeři. Ve veselé společnosti místních, kteří nám před jídlem rozdali čepičky a píšťalky, jsme si za doprovodu harfy snědli jídlo a vyrazili na kutě," usmívá se Martin Macík a dodává: „Přece jen, i když je na našem soustředění legrace, závod se blíží a s ním přichází i odpovědnost."
Hned 1. ledna trojice vyrazila na výšlap. „Nikdy jsem neviděl tak nádhernou přírodu. Vládne tu absolutní klid, žijí tu milí lidé, kteří jsou v pohodě, i když toho moc nemají. V kopcích, kde my, natrénovaní závodníci, vypouštíme duši, nás předbíhají místní malé děti s krumpáčem přes rameno, když běží okopávat záhonky," žasne Tomášek.
