Článek
Bylo to nevyhnutelné? A co mu zlomilo vaz? Ať jsou na to názory jakékoliv, myslím, že vedení klubu, který nyní vlastní movitý a ambiciózní majitel, nic jiného nezbývalo. Samozřejmě za předpokladu, že to, co proklamuje, tedy že chce, aby mužstvo hrálo v lize o nejvyšší příčky a pravidelně bojovalo i v pohárové Evropě, myslí vážně.
Nic na tom nemůže změnit ani fakt, že ještě po loňském podzimu, kdy se pod 44letým Janotkou zakývala židle poprvé, kouče podrželo a tvrdilo, že s ním bude mít trpělivost, i když na jaře výsledky nebudou zcela optimální. Každý se ale učí. Sympatická v této souvislosti je reakce klubového šéfa Ondřeje Navrátila na dotaz jednoho z žurnalistů, jenž mu ono tvrzení v pondělí připomněl. „Čekal jsem a také tušil, že se mi toto vyjádření vrátí,“ přiznal bez vytáček.
Vraťme se však na začátek. Co Janotka nezvládl? Určitě neukočíroval skvělého, ale nevyzpytatelného guinejského stopera Abdoulaye Syllu. Ten totiž prakticky v každém utkání předváděl extrémně riskantní zákroky, po nichž hrozily a někdy i přicházely penalty či červené karty, na což Sigma doplácela. Bylo toho ale víc.
Chyběla mu rovněž odvaha razantněji sáhnout do sestavy. Až příliš lpěl třeba na Michalu Beranovi nebo Ahmadu Ghalim, ač tito nesporně kvalitní borci mnohdy neodváděli, co se od nich čekalo. Neodvážil se posadit na střídačku ani kanonýra Jana Klimenta, který se po vážném zranění sice snaží, ale viditelně někdejší formu nemá a trápí se. Názorně to dokumentoval v již zmíněnou neděli v Pardubicích, kdy neproměnil penaltu a trestuhodně zahodil i dvě tutovky. Janotka také dlouhodobě podržel i často chybujícího obránce Jiřího Slámu. Naopak málo minut dával členu reprezentační jednadvacítky Matěji Mikulenkovi.
Příkladů by se jistě našlo více. Samotnou sportovní stránku ale už nechme stranou. Za klíčové považuji sdělení Navrátila o tom, že vedení se už v průběhu jara rozhodlo, že do nové sezony s koučem Janotkou Sigma nepůjde. Za takových okolností s ohledem na poslední nevydařené výsledky nemělo smysl, aby trenér pokračoval. „Změnily se okolnosti, které jsme si vyhodnotili. Do detailů bych se ale pouštět nechtěl. Myslím, že bychom měli spíše mluvit o tom, co Janotka dokázal a jak se nezapomenutelně zapsal do historie klubu,“ odmítl jít do podrobností Navrátil, když se novináři dožadovali vysvětlení.
Mnohé ovšem naznačil dočasný lodivod Hapal. „Momentálně považuji za nejdůležitější změnit klima v týmu. Věřím, že hráči pak dostanou více energie a bude to vidět i na hřišti. Tomášovi jsme toto nevyčítali, ale cítili jsme, že na mužstvu leží deka a s tím bylo třeba něco dělat. Proto změna na lavičce,“ poodkryl, byť diplomaticky, problémy, které zvenku nejsou vidět, ale mohou být zásadní.
A právě tady byl zřejmě největší kámen úrazu. Je neveřejným tajemstvím, že Janotkovy vztahy s hráči, ale i s funkcionáři klubu a také zaměstnanci nebyly ideální. Nikdo to sice oficiálně nepotvrdil, ale jak se říká: „Na každém šprochu pravdy trochu“.
V takové atmosféře se nikomu dobře nepracuje. To je jisté. Každý, kdo to zažil, to ví. Takže znovu, odvolání Janotky, jemuž osobně fandím a jeho fotbal se mi líbí, bylo logické a nevyhnutelné. Jsem přesvědčen, že časem se to potvrdí.
