Ze světových šampionátů má stříbro a bronz, šanci zahrát si na mistrovství v Praze a třeba i doplnit sbírku proto Martin Erat neodolal. „Je to jedna z mých posledních akcí. Těším se na fanoušky, jakou udělají atmosféru,“ vykládal třiatřicetiletý útočník.
Martin Erat během tréninku hokejové reprezentace ve Znojmě.
Vlastimil Vacek, Právo
Poslední sezóna Eratovi zatím moc radosti nepřinesla. S hokejisty Arizony záhy vypadl ze hry o postup do Stanley Cupu. „Bylo to něco úplně jiného. Nehráli jsme o play off, víc jsme do týmu zapracovávali mladé kluky, aby hráli a zvykli si na NHL. Posledních dvacet zápasů už to bylo vyloženě jen o přežití," tvrdil hráč, který do zámořské soutěže naskočil už v roce 2001.
Na nedostatek vytížení si však Erat letos nestěžoval, odehrál v průměru skoro 16 minut na zápas. S produktivitou šel ale v posledních letech dolů, tentokrát jen 9 gólů a 23 asistencí. „Body ale nechci moc hodnotit. Spíš to beru tak, jestli jsme se dostali do play off nebo ne, bohužel jsme ho nehráli, takže to byla špatná sezóna," tvrdil Erat, jenž v součtu základní části a Stanley Cupu odehrál 931 zápasů.
Teď rozšíří trojnásobný účastník MS a olympiády i počet reprezentačních startů. „Jsem rád, že mě trenér oslovil a můžu tu být." Kdyby se šampionát nehrál doma, tak by ale patrně účast zvažoval o něco víc. „To je těžká otázka..."
Návrat do kabiny národního týmu na znojemském srazu věnoval rozpoznávání nových spoluhráčů. „Je tu spousta mladých kluků. Znám jen Soba (Sobotku) a pár dalších hráčů z NHL. Jinak jsou tu samé neznámé tváře, které vidím poprvé."
Od čtvrtka, co je doma, toho zatím moc nestihnul. „Akorát jsem stačil uspat svoje děti, aby se přetočily na evropský čas. Jinak jsem se viděl s rodinou, s bráchou a to je tak všechno."
Teď zbývá jen rychle si zvyknout na širší led a přizpůsobit se odlišnému stylu hry ve dvou přípravách s Finy. Zdravotně je na tom Erat slušně. „V rámci možností to jde. Co jsem skončil sezónu, tak jsem byl ještě dvakrát na ledě. Uvidíme, jak to tedy bude vypadat po několika dnech. Chci se do toho dostat, zvyknout si na systém, každopádně je to dál z rohu do brány," pousmál se hokejista, který by se rád ukázal i před svým největším fanouškem. Kým? „Mám malého syna, takže to je jasné..."
