Oheň zažehla Ósakaová! Satoranský byl nadšený, Kvitová i dojatá. Co jí vzkázala ruská hvězda?

Po 57 letech se nad Tokiem rozhořel olympijský oheň. O rok později, než původně měl, za cenu mnoha restrikcí a kompromisů, ale přece. Tradičně přísně utajovaným posledním členem olympijské štafety byla domácí tenistka Naomi Ósakaová, byť spekulacím o její ústřední roli v ceremoniálu nahrávalo odložení jejího zápasu v olympijském turnaji.

Na tribunách byli jen čelní japonští politici i císař Naruhito, olympijští funkcionáři a zástupci médii. Zato venku před stadionem se tísnily davy. U zábran lidé nadšeně mávali na autobusy projíždějících delegací, o kus dál ale byly slyšet až na stadion skupinky protestujících, podle nichž se olympiáda teď v Japonsku konat nemá.

Doprovodný program zahájení působil spíše skromně, kvůli dodržování odstupů byla vynechána hromadná vystoupení, velký úspěch mělo ale třeba živé představení olympijských piktogramů. Zahájením se prolínalo téma pandemie, vedle bývalých sportovců se čestných rolí nosičů olympijské vlajky či pochodně ujali i japonští zdravotníci.

Od Řecka a týmu uprchlíků až po domácí Japonsko pak napochodovali na plochu zástupci z 206 zemí, z nichž do Japonska odmítla jet jen KLDR. Rozjaření Argentinci, zpívající Francouzi, spoře oděná výprava Vanuatu, či sportovci Kyrgyzstánu a Tádžikistánu bez povinných roušek. Tradičně pestrá byla skladba výprav, z nichž jako 107. dle japonské abecedy šlo na plochu Česko.

Dle nových regulí s dvojicí vlajkonošů. „Když jsem se dozvěděla, že vlajku ponesu já, docela mě to vzalo, byla jsem dojatá," neskrývala Kvitová, které hned na Twitteru vzkázala její někdejší ruská soupeřka Maria Šarapovová: „Nikdo si to nezaslouží víc než Petra."

Podobné pocity jako Kvitová měl Satoranský přímo na ploše. „Nejdřív jsem byl zabraný do toho, abych vlajku nesl dobře, ale jak jsme vcházeli na stadion, bylo to dojemné," přiznával.

„Jsem ráda, že vlajku nesl hlavně Tomáš, byla docela těžká. Také jsme se pod rouškami smáli, jak budeme mávat," culila se Kvitová, která se s kolegou v roli vlajkonoše seznámila teprve v Tokiu. „Bylo moc fajn poznat Petru, je nejen úžasná sportovkyně, ale i moc sympatická ženská," hlásil Satoranský.

Kvitová i další Češky si nesly vějíř, jednu ze součástí výrazné nástupové kolekce připomínající kroje s dominantním modrotiskem.

„Četla jsem, že je jedna ze šesti nejhezčích. Určitě jsme byli jinačí než ostatní země. Někteří měli teplákovky, to mi úplně cool nepřišlo. Zase se potvrdilo, že české ručičky jsou šikovné, a mají i dobré nápady," chválila dvojnásobná wimbledonská vítězka.

Sportovci mávali hlavně do kamer. „Stadion je nádherný, velký. Jen mi bylo líto, že to tu nemohli sledovat i diváci, v tom to bylo smutné," přiznala Kvitová.

„Ale já si to užil i bez diváků. Nasál jsem tu olympijskou atmosféru a teď jsem úplně nabitý do plavání," ujišťoval dvacetiletý Jan Čejka. „Já byl naposledy na zahájení při Evropském olympijském festivalu mládeže v roce 2005," smál se jeho o jedenáct let starší kolega Jan Šefl. „Také jsem mával, seč mi síly stačily," hlásil plavec, jenž pozorně sledoval i outfity ostatních výprav.

„Baví mě africké země, jak jsou barevné. A zklamali mě třeba Němci, to se nepovedlo. Já v našem kroji vypadám trochu srandovně, ale účel to splnilo, vzali jsme to slavnostně," hodnotil Šefl.