Medaile? Fantazie! září mentální kouč Rohana a Choupenitche. Vyzdvihl řeč těla

Je to fantastické! Věřil jsem, že může být jedna medaile, ale jsou hned dvě, což mě strašně příjemně překvapilo. Není to však náhoda. Oba kluci na sobě ohromně pracují a mentální přípravě přikládají stejnou důležitost jako fyzické. Jako mentální kouč s nimi pracuju skoro tři roky a snažím se jim pomoct, aby porozuměli sami sobě. Pochopili, kdo jsou a mohli si říct, kým mohou být. V zásadě je mentální odolnost naše schopnost podat optimální výkon i v těžkých chvílích a podmínkách. De facto ošálit hlavu, aby si myslela, že olympiáda je soutěž jako každá jiná. Moc jim brahopřeji a přeju jim to. (úsměv)

Naposledy jsem se s nimi bavil v pondělí, tedy zhruba 24 hodin před jejich dnem D.

Techniky už znají, vědí, co dělat. Ale říkal jsem jim, že se už dostali na olympiádu, což je hrozně velký krok dopředu. Aby si tedy uvědomili, jakou cestu k ní museli ujít. Nejen v posledních dvou třech letech, ale za celou kariéru. Co všechno dokázali. Aby si vzali papír, doprostřed napsali olympiáda a okolo ní uvedli všechno, co dokázali. Radil jsem jim, udělejte si story, která vás bude povzbuzovat. Přemýšlejte o ní ráno před závodem. U Lukáše to v lodi nebylo vidět, ale Saša měl „body language" (řeč těla) šampiona, i když prohrál semifinále. Můžete ovlivnit tělo. Pak existují dechová cvičení, práce s myslí. Vizualice, interní dialog...

Náš mozek má rád progres. Nesmíte si říkat: Ježišmarja, je tu olympijský závod, co když to zkazím?! Musíte se na to podívat z helikoptéry a dostat do podvědomí, že jde o nějaký proces a soustředit se na tu cestu. Vynechat slovo musím! Člověk je potom přemotivovaný. Když k tomuto stavu dojde, začne se za chvíli bát a tím pádem se přestane koncentrovat. Vypadáváte rázem ze „zóny", kdy podáváte optimální výkon.

Začne se generovat hormon dopamin, ocení člověka za to, co dokázal. Dává mu energii dopředu. Lukáše i Sašu jsem se snažil v posledních dnech připravit na den D. Jak se vzbudit, jak si namíchat správných chemický koktejl v hlavě. Když to přeženu, je potřeba věnovat se ráno něčemu, co mě baví. Vyloučí se endorfin (hormon štěstí) a vy se cítíte dobře. Pak je to o tom dopaminu... Každopádně když se den dobře odstartuje, může i dobře skončit. Naopak když se zahájí špatně, málokdy dopadne zase dobře.

Přitom právě tohle je na psychiku jezdce ohromný tlak, že nesmí už udělat další chybu a šťouch... Lukáš má schopnost, která se jmenuje napravující. Když udělá chybu, umí se z toho velice rychle dostat ven. Je to jeho přirozený talent, který jsme odhalili testy. Když jsem s ním začal pracovat a udělal chybu v první části trati, najednou v jeho mozku proběhlo; aha, přišla chyba, musím jet teď opatrně. Teď je jedno, jestli udělá chybu na začátku nebo na konci. Je prostě odolnej tak, že bez milosti jede. Koneckonců na nedávném Světovém poháru v pražské Troji taky vyhrál, byť škrtl o jednu branku a vyfasoval dvě vteřiny navíc.

Ano. Máme část mozku, které se říká amygdala. Je pět až desetkrát rychlejší než logická část mozku. A pokud zpanikaříme, a po chybě uvěříme tomu, že uděláme další, provede amygdala „emoční únos". Přestanete přemýšlet logicky a spustí se hluboký stres. Začnete mít obavy a je konec! Platí to nejen v šermu a vodním slalomu. Mozek je mašina, která nereaguje na každou situaci zvlášť. Ve vodním slalomu třeba najíždíte na nějakou branku a vy nereagujete přímo na situaci, ale vytáhnete z dlouhodobé paměti situaci podobnou nebo stejnou a podle toho v podstatě mozek rozplánuje energii. Kam mají jít ruce, nohy, co má člověk udělat... V momentě, kdy závodník není stoprocentně v přítomném okamžiku a není koncentrovaný, sice nějak zareaguje, ale ne na správnou situaci. Začne dělat chyby. Být v přítomném okamžiku je proto strašně důležité, protože jedině tehdy je možné být ve „flow", kdy mě čeká těžký závod nebo soupeř. A udržení ve „flow" je právě o mentální odolností, protože tam nastanou těžké okamžiky. Třeba v tenise Djokovič, Nadal nebo Federer hrají každý míč stejně, ať už jde o vůbec první v zápase nebo mečbol. Mozek naučili zapomínat na předchozí balon a vracejí se zpátky do přítomnosti. To samé myslím udělal Saša, kdy v osmifinálovém souboji s Němcem Joppichem otáčel nepříznivý stav.

Jasně, pokud třeba v šermu prohráváte 10:13 a budete přemýšlet tak, že musíte udělat tři body, tak je prostě neuděláte. Musíte jít bod po bodu. Zkrátka tenhle bod je ten, který teď šermuju. Když ulpíváte myslí v minulosti, nejste schopni žít v přítomném okamžiku. Musím také podotknout, že mozek se nejvíc učí z chyb. Pokud ji člověk vyrobí, vygeneruje se špička adrenalinu, která vám říká; to je důležité, to si musíte zapamatovat. Když se učíte nějaké triky ve sportu, je důležitější repetice než délka činnosti. Když se učíte například cizí jazyk, je lepší se mu věnovat každý den půl hodiny než třeba v neděli sedm hodin vkuse. Chce to menší dávky, ale velmi pravidelné. To má za následek, že synapse se do sebe velmi silně propojí.

Když prohrál semifinále, psal jsem mu: „Jedeme dál a k tomu připojil pár pěstiček. Teď je potřeba se soustředit na další zápas! Nevím, jestli zprávu četl, ale dokázal to. Navíc jeho italský trenér je fantastickej a strašně mu pomohl. Po nezdaru v semifinále sice vyzařoval ze Saši smutek, ale velmi rychle se z toho dostal. Když šel na planš, bylo markantní, že do boje nastupuje jako osobnost. Ramena nahoru... Vždycky klukům zdůrazňuju sílu pózování. Když jste schopni postavit se rovně, zaujmout co největší objem, podle studií jde váš testosteron rázem nahoru o 18 procent. Jedna třetina výkonu se dá tedy ovlivnit do značné míry tělem. Vezmu zase příklad Djokoviče. Třeba prohrává, ale pořád chodí po kurtu jako vítěz, i když momentálně prohrává. Sklopená hlava dolů vám nepomůže. Musíte se povzbudit co nejrychleji. Saša je navíc velmi náročný sám na sebe i na své okolí. Je maximalista. Když vidí, že je nějaká ještě šance na medaili, dá do toho všechno.

Trochu ano, zvládl to ale skvěle. V momentě, kdy sportovec dokáže zapomenout na to, co se stalo a vrátí se zpátky do zóny, tak ve flow se vylučuje jako první endorfin, který zabraňuje bolesti a únavě. Je stokrát silnější než morfium. A to si myslím, že se stalo. Nad Šikinem vedl hned zkraje 8:1, přitom Japonec byl velice kvalitní soupeř a měl delší čas na obnovu sil. Saša stejně jako Lukáš ale ukázali, jak dobře využívat mentální sílu.

Se sportovci spolupracuji čtyři a půl roku. Bavili jsme se s vedením Českého olympijského výboru, jestli bych udělal přednášku pro olympioniky. Dohodli na spolupráci. Choupenitch i Rohan se jí zúčastnili. Pak za mnou přišli, co je při zápasech nebo závodech trápí. Otestuju je, na co mají obecný talent. Používám k tomu Gallup test, který jsem používal už v Microsoftu. Člověk mi o sobě řekne, jaký je, ale já přitom zjistím, jak nahlíží na svět. Na základě testu pak začneme pracovat, jak přirozené talenty jedince využívat. Mám asi 300 vytvořených taktik mentální odolnosti, které jim postupně dávám jako čínské menu a oni si z toho vybírají. Jak už jsem zmiňoval, jsou tři základní pilíře; tělo, dech a mysl. Probíráme spolu, jaké problémy při soutěžích řeší. Dávám jim i jednotlivé techniky, jak s tím dál pracovat.