Článek
Osm let starý výkon Jana Veleby jste atakoval už delší dobu, ulevilo se vám, že teď rekord padl, navíc o takový kus?
Už bylo na čase (úsměv). Celou sezónu jsem si na rekord věřil, ale nemyslel jsem si, že to bude 10,16...
Už v Brně jste běžel čas 10,11, ale s příliš silným větrem. Od té doby jste věřil, že překonání rekordu je jen otázkou času?
Tušili jsme to. Já dobré časy běhal skoro každý závod, akorát počasí bylo trochu proti. Až tady se to sešlo ideálně. Teplo, vítr do zad, co víc si přát.
Po doběhu finále jste věřil, že tentokrát byl vítr regulérní?
Nevěřil jsem. Koukl jsem na tabuli, kde bylo 10,18. Ani jsem si nebyl jistý, že jsem vyhrál, protože poslední metry jsem už nevnímal, tak jsem tam hodil rameno a věřil, že to bude dobré.
Zdeněk Stromšík s hodnotou nového českého rekordu na stovce.
Jan Kucharčík
Byl to z vašeho pohledu ideální závod?
Posledních dvacet metrů jsem mohl běžet uvolněněji, tam bych se ještě mohl o kousek posunout. Před cílem jsem zakřečil, až jsem myslel, že už ani nedoběhnu.
Co vám po závodě řekl už bývalý český rekordman Jan Veleba?
Řekl, že jsem borec. (úsměv) Gratuloval mi, Johny Volko (slovenský rekordman) také a říkal, ať si to užiju, tak si to užívám.
Ale spíše uvnitř, žádná euforie na vás vidět není.
Mně chvíli bude trvat, než mi to dojde. Zajdu ke stánku, koupím si nějaké pití, klobásku, popřemýšlím nad tím a bude to dobré.
Trenérovi Jaroslavu Vlčkovi jste jistě udělal také velkou radost...
Mám pocit, že on emoce projevuje za mě. Ani nevím, kde teď je, snad nemá někde infarkt. (úsměv) Doufám, že ho najdu a odveze mě domů...
Tábor asi bude váš oblíbený stadión, před pěti lety jste tu vyhrál svůj první titul mezi dospělými ve výrazném osobním rekordu...
Je to tak. Asi sem budu jezdit častěji... Je to tady pěkné, dobře se běhá, lidi přišli.
I další roky jste běhal stabilně kvalitní časy, ale výrazný posun přišel až letos. Čím to?
Přesunul jsem se do Ostravy, kde mám lepší podmínky poté, co jsem byl odejit z rezortu. Mám tam klid, soustředím se na trénink, regeneraci, případně na školu. Jsem spokojenější, v Uherském Hradišti jsem takový přístup k regeneraci a masérům neměl.
Cítíte zadostiučinění poté, co vás vyřadili z pražského Olympu jako neperspektivního?
Spíš to vypovídá o tom, že to asi měli vyhodnotit jinak v roce, kdy mě vyhodili...
Stoupají i vaše ambice směrem k mistrovství Evropy?
Nemusel bych tam úplně zamést... Chtěl bych postoupit do semifinále, to bude můj cíl, a rád bych zabojoval i o finále. Kdybych se dokázal ještě zlepšit, mohlo by to vyjít.
A další sny? Jako junior jste mluvil i o hranici deseti sekund...
To bylo trochu s nadsázkou, reálný sen byl tohle. Pod deset by bylo super, ale kolik bílých to dokázalo...
