Článek
Jak vás hřeje deváté místo v kvalifikaci?
Určitě jsem nadšená. Celý rok hážu daleko na tréninku, ale nepředváděla jsem to v závodě. Také mi tu trenér Pepa Karas říkal: „Jsi na tréninku, sedí tam pan Šilhavý“. Oběma chci hrozně poděkovat, disk pak odlítl, i když to nebyl ideální hod. Už v rozhazování jsem hodila k limitu (58,50 m) a věděla, že to ve mně je. Musím poděkovat všem, co na mě pracují, od trenéra po psychologa Mariana Jelínka, fyzioterapeuty…
Na čem s vyhlášeným mentálním a také hokejovým koučem Jelínkem pracujete?
Hlavně mě uklidňuje. Můj stav při závodě je všelijaký. Najednou mám těžké nohy, je to jiné než na tréninku. Jeho hlavní věta je: „O co vlastně jde?“
To si řeknete i před finále?
Určitě. Konečně jsem tady, atmosféra neskutečná, na tohle člověk celý život dře.
Podle výsledků na evropských akcích máte hlavu silnou, ve finále jste byla před čtyřmi lety v Curychu i předloni v Amsterdamu…
Pracuju na ni. Udělám vše proto, abych vylepšila to desáté místo z Curychu. Chci tam nechat duši a posunout se. Už mám na to věk trošičku. (úsměv)
Budou se hodit finálové zkušenosti?
Dřív jsem do finále šla uspokojená, že tam jsem. Teď se budu snažit víc bojovat. Těším se, je to fantastický stadión s bohatou historií, chodí spousta lidí…
Opět si zaházíte i se světovou diskařskou hvězdou Sandrou Perkovičovou. Dá se od ní i něco odkoukat?
Já s ní byla na soustředění, dá se říct, že jsme kamarádky, bavíme se. Ona hází bez přeskoku, já s přeskokem, tak se moc nedá okoukávat. Je to jiná technika, ale tu ránu v konci má neskutečnou, o ni se snažíme všichni.
