Článek
Napadlo by vás před cestou do Berlína, že byste tu mohl běžet finále?
Vůbec, já tomu nemůžu uvěřit, je to neskutečné. Já sem jel asi z padesátého místa evropských tabulek, už postup do semifinále byl pro mě obrovská odměna. Teď vím, že se s trenérem připravujeme dobře a budeme v tom pokračovat.
Tušil jste po doběhu, že váš čas bude stačit?
Já si blbě pamatoval ty časy předchozího běhu, myslel jsem, že bylo třeba kolem 1:46,50 a postup mi těsně utekl. A ono ne.
Jak se z vašeho pohledu vyvíjel semifinálový závod?
Pro mě byl ideálně rozběhnutý, nikdo mi pak ve finiši nepřekážel jako v rozběhu, takže jsem mohl běžet a dal jsem do toho všechno. Chtěl jsem to běžet stejně jako ve čtvrtek, nic neponechat náhodě, abych byl na dobré pozici ve finiši a mohl útočit na přímo postupová místa. Do každého závodu musí atlet jít s tím, že chce vyhrát. A já do toho tak šel.
Tak půjdete i do finále?
Určitě do něj nepůjdu s tím, že se chci jen zúčastnit, budu bojovat o medaile. Zjistil jsem, že i s těmi velkými závodníky se dá běžet. Na druhou stranu to bude třetí rychlý závod během tří dnů, což jsem ještě nikdy nezažil.
Byl jste před semifinále nervózní?
Byl. Ale ne, že bych měl strach ze soupeřů, je mi jedno, co je to za závodníka. Spíš jsem věděl, že je to semifinále, hodně lidí se na mě dívá a nechtěl jsem je zklamat.
Kdo vám fandí přímo na stadiónu?
Já právě rodičům nekoupil lístky na finále, tak doufám, že půjdou ještě sehnat. A že si ještě teď večer seženou někde nějaký hotel, protože měli naplánováno, že hned po závodech jedou domů.
