Článek
Vyvíjelo se finále tak, jak jste očekávala?
Čekala jsem, že Britky půjdou dopředu až po prvním kolečku, ne tak brzy. Já tam byla zavřená, nestihla jsem včas zareagovat. Ale byla jsem docela vyřízená, tak si nemyslím, že kdybych zareagovala dřív, bylo by to lepší. Myslím, že jsem tam nechala všechno. Nevím, co bych udělala líp.
Užila jste si i atmosféru více než čtyřiceti tisíc diváků?
Moc si to nepamatuju. Fakt nevím, já jsem prostě běžela. (směje se)
Vaši rodiče mají v Českém Těšíně večerku, kam občas chodíte pomáhat. Zavřeli dneska dřív, aby viděli vaše finále?
Taťka si pořídil počítač do obchodu, takže myslím, že nezavíral. (úsměv)
Je to asi hodně odlišný dojem, s nímž jste opouštěla loňský Londýn a letošní Berlín.
To ano. Je pravda, že Londýn pro mě byl velká facka, ale jsem za ni i obrovsky vděčná, protože mě nakopla. Řekla jsem si, že příští rok všem ukážu, že nejsem tak hrozná, tak jsem ráda, že jsem trochu běžela.
Za rok zkusíte ukázat i soupeřkám na světové scéně?
Těším se, ale musím ještě potrénovat, mám tam rezervy.
V čem největší?
V tréninku, regeneraci, zdravé stravě… Tam to hapruje, jím strašně moc sladkostí, musím to omezit.
Ale dneska ještě ne.
Tak to každopádně, odměnit se člověk musí. (směje se) Koupím si nějakou kolu a čokoládu, to mi stačí.
V síle každopádně už moc rezerv nemáte, hrazdu na shyby si vozíte i na závody.
Mám ji tady, i v sobotu jsem šla pár shybů na posilněnou.
Hodí se běžkyním síla paží, nebo vás jen posilování prostě baví?
Mě strašně baví. A trošku jsem se zlepšila i ve stylu běhání. Jak jsem silnější, běží se mi líp. Nejen těmi shyby, celkově dost posiluju, i dělám kliky.
Kolik zvládnete?
Přes padesát a shybů tak čtrnáct v kuse. Ale jinak dělám sto, v sériích po deseti.
Kde byste mohla prodat svou formu ve zbytku sezóny?
Trenér něco říkal o nějakém kiláku na Diamantovce (příští sobotu v Birminghamu). Takže poběžím tam, a pak ještě jedna patnáctistovka.
