Hlavní obsah

Atletika s novou DNA? Zpestření, ale jednou stačilo

Praha

Zatímco loňský Kontinentální pohár v Ostravě přinesl pár kontroverzních inovací v atletických pravidlech, tak formát Evropských her v Minsku byl vskutku revoluční. Češi v soutěži družstev obsadili čtvrté místo, ale shodli se, že příště už by radši závodili přece jen v klasičtější podobě atletiky.

Foto: ČOV/Václav Pancer, ČTK

Radost českých atletů na Evropských hrách v Minsku.

Článek

Královna sportu není zejména v posledních letech nikterak konzervativním monarchou, a tak se pouští do řady experimentů ve snaze o větší atraktivitu, zlákání fanoušků do hledišť a podchycení mladší generace. A Evropské hry coby nový podnik ve svém kalendáři si zvolila jako laboratoř pro pokusy se svou DNA.

Pod touto zkratkou se skrývá spojení Dynamická nová atletika. Před čtyřmi lety na premiéře Evropských her v Baku se totiž atletika prezentovala nedůstojně třetí nejvyšší kategorií ME družstev, pro Minsk zvolila nový formát týmové soutěže.

Foto: ČOV/Václav Pancer, ČTK

Radost českých atletů na Evropských hrách v Minsku.

Závodilo 24 družstev, některé země včetně Velké Británie účast odmítly, další jako Polsko poslaly druhou až třetí garnituru či mladé atlety. Češi k soutěži přistoupili poctivěji a do devíti disciplín poslali vesměs ty nejlepší, kteří byli k dispozici.

Muži závodili na 100, 110 m překážek a ve výšce, ženy na stovce hladké i s překážkami, v dálce a oštěpu, k tomu smíšené štafety na 4x400 m a 800-600-400-200 m. Jak byly disciplíny voleny? Především tak, aby se vešly do dvouhodinového programu, detailní pohled ale odhalí, že výběr proběhl tak, aby domácí Bělorusko mělo na startu většinu svých hvězd.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 

Na krku to má váhu #minsk2019 #europeangames #trackandfield #obeznik

Příspěvek sdílený Filip Sasínek (@filazsasinek),Čen 24, 2019 v 11:32 PDT

Češi si zazávodili v kvalifikaci, semifinále i šestičlenném finále, a tak si formát DNA vyzkoušeli hned třikrát. Jejich ohlas? „Moc jsem si to užila jako takový teambuilding pro atlety, i z pohledu servisu od olympijského týmu to bylo super. Ale teď už se těším zpátky do práce na pořádnou atletiku,“ vyprávěla po návratu do Prahy oštěpařka Irena Šedivá.

„Nemyslím, že by atletika měla potenciál pro týmový sport, jako kdyby z volejbalu chtěli udělat individuální. Takže jednou to bylo fajn jako takové zpestření, ale doufám, že se neuchytí,“ hodnotila sedmá oštěpařka z loňského mistrovství Evropy.

Ambicí DNA není klasickou atletiku nahradit, spíš nabídnout alternativu, a tak pravidla v řadě disciplín připomínala někdejší populární show Hry bez hranic.

Spokojený předseda

„Cílem bylo přinést zábavnou týmovou soutěž atraktivní pro televizi, která přitáhne mladé diváky a doplní klasickou verzi atletiky. Myslím, že jsme uspěli, po tom, co jsme tu viděli, věřím, že DNA má zářnou budoucnost,“ prohlásil předseda Českého atletického svazu a viceprezident Evropské atletiky Libor Varhaník, jenž byl za projekt zodpovědný.

Jak tedy vypadal? Sprinteři měli klasické závody, ale technické disciplíny se odehrávaly v soubojích. Ve dvou trojčlenných skupinách si atleti poměřili síly mezi sebou, pak se spolu utkali vítězové, druzí a třetí.

„Určitě výkony soupeřek měly vliv. Když třeba Ruska přešlápla a já házela po ní, věděla jsem, že mi to stačí nepokazit, přece jen jsme závodili za tým,“ líčila Šedivá, která si i ve specifickém formátu dokázala vylepšit osobní rekord na 61,03 m.

Risk se nevyplatil

Ještě méně tradiční byla výška, kde v zájmu ušetření času skokané před každým soubojem nahlásili výšku, na níž jediný pokus absolvují.

„Od začátku bylo jasné, že to nebude o výkonech, ale o taktice. Mohli jste si nastavit 190 centimetrů a doufat, že to druhý přežene a shodí,“ říkal český zástupce Martin Heindl. „Já párkrát zariskoval, také se v semifinále stalo, že jsem ve všech duelech shodil. Snad se tenhle formát neuchytí, výška do něj nepatří,“ tvrdí.

Mnohem pozitivnější ohlas měly obě smíšené štafety, v klasické na 4x400 m Češi excelovali, vždyť semifinálovým časem 3:17,53 by brali stříbro na Světových štafetách v Jokohamě a přiblížili se i startu na mistrovsví světa. „Běžela jsem mix poprvé a byl to zážitek. Pořadí úseků jsme si volili, my běželi vždy kluk, holka, holka, kluk a byli jsme docela v šoku, jak vysoko v tabulkách s tím časem jsme,“ přiznávala čtvrtkařka Tereza Petržilková.

Po sečtení osmi disciplín se bodové odstupy přepočetly na sekundy a startovalo se do závěrečné štafety zvané Hunt (lov). Pořadí v cíli pak bylo i celkovým výsledkem. „Tím, že to končilo huntem a šlo o všechno, pro diváky to bylo zajímavé. Ani tam nepanovaly žádné větší zmatky,“ chválil Filip Sasínek, jenž běžel nejdelší osmisetmetrový úsek v kvalifikaci.

V ní, dokud byly v soutěži všechny týmy, se nezvykle udělovaly medaile i za jednotlivé disciplíny. A tak si Češi přivezli domů stříbrné medaile z obou štafet.

Reklama

Související témata: