Článek
Z dorostu jste byla zvyklá na velké triumfy, ale předpokládám, že juniorský bronz řadíte podobně vysoko.
Těžko se to srovnává, jsem v jiné kategorii, mám zase jiné soupeřky… Ale řekla bych, že to byla druhá nejtěžší medaile. Náročnější asi byla loňská dorostenecká Evropa, kdy ode mě hodně lidí čekalo, že vyhraju, a já takový tlak moc nemám ráda. Letos to bylo složité, že jsem neměla tolik naběháno, do čtvrtky jsme šly přes rychlost, takže jsem úplně nevěděla, kdy mám při závodě zabrat, abych vydržela až do cíle.
Po závodě jste mluvila o tom, jak byla tato sezona náročná psychicky. V čem byla nejtěžší?
Vracela jsem se vlastně třikrát. Už vloni před mládežnickou olympiádou v Buenos Aires jsem měla potíže se zády, pak po návratu jsem měla další pauzu, abych dohnala školu, pak jsem měsíc a půl měla natrženou šlachu a postupně se vracela, protože po zranění do tréninku nejde vlítnout hned na sto procent.
Čtvrtkařka Barbora Malíková na juniorském mistrovství Evropy v Borasu.
S trenérkou Janou Gellnerovou jste ale formu vyladily skvěle a odměnou vám byl i český juniorský rekord 52,37, kterým jste překonala výkon Taťány Kocembové (dnes Netoličkové). Předpokládám, že se s někdejší skvělou čtvrtkařkou a vicemistryní světa znáte.
Určitě známe, vede v Ostravě Centrum individuálních sportů, tak se potkáváme. Trenérce posílala gratulaci, doufám, že má radost, když má nějakou nástupkyni v téhle kategorii.
Troufala jste si před finále na takový čas?
Říkala jsem si, že když si zaběhnu osobní rekord, bude to hustý, nečekala jsem to. Rozhodovala hlavně psychika, protože jak jsem neměla tolik naběháno, čtvrtka pak víc bolí.
Ponožky pro štěstí jsou nedílnou součásti závodního outfitu Barbory Malíkové.
Na dráze jste vynikala nejen svojí rychlostí. Štěstí vám opět přinesly speciální závodní ponožky s ježkem Sonicem, na každý běh jste navíc své dredy upravila do jiného účesu. Kolik času to zabralo?
Já už to takhle dělala na Evropských hrách v Minsku, ono to není tak časově náročné, měla jsem to za pět minut. I ty pletené copy byly za chvilku, jen je neumím převráceně, tak mi musí vždycky nějaká holčina pomoct. (úsměv)
Co vás čeká teď? Mezi přihlášenými na mistrovství republiky dospělých v Brně nejste.
Už toho bylo ažaž, cítím únavu. Teď si dám volno, pojedu někam na dovolenou, a pak zase na soustředění a postupně se připravovat na sezonu 2020.
Při Evropských hrách v Minsku zaběhla česká smíšená štafeta časy, které by jí mohly stačit na start na světovém šampionátu v Dauhá. Nakolik je to pro vás lákavé? Spolu s Ladou Vondrovou jste letos u nás jasně nejrychlejší…
Zajímavé by to určitě bylo. Na druhou stranu je mistrovství světa zase na konci sezony a vím, jak mě vloni rozhodila mládežnická olympiáda v Buenos Aires, tak nevím, jestli by to nebyl risk před důležitou sezonou 2020. Ale zatím jsem ani případnou nominaci s nikým neřešila.
Příští rok je pro vás zajímavý i kvůli olympiádě?
Hlavně kvůli juniorskému mistrovství světa, které bude v Keni. Když jsem tam závodila na dorosteneckém šampionátu, moc se mi tam líbilo, byla super atmosféra. A olympiáda? Tomu nechám volný průběh, ale samozřejmě bych ji zažila ráda, potkala všechny ty úspěšné sportovce, viděla Tokio…
