Rubriky:

Atletika

Klepeme se zimou ve městě, kde je čtyřicet stupňů, nechápe Špotáková

30. září 2019 20:35 - Dauhá

Byla uvolněná a vysmátá, nad specifiky katarského mistrovství světa jen zakroutila hlavou. Na ploše stadionu Chalífa se sice Barbora Špotáková musela rvát o finálový postup do poslední série, ale trojnásobná mistryně světa si nakonec zajistila šanci v úterý zabojovat o další velkou medaili.

 

David J. Phillip, ČTK/AP

Byly to pro vás před třetím hodem velké nervy? V ten moment jste byla mimo postupové pozice.

Už to bylo jindy i horší. Já si říkala, že to prostě dám. Ten třetí pokus přitom nebyl moc povedený, fakt jsem nevěděla, že to bude 62 metrů. Radši jsem se pětkrát ptala, jestli ve finále opravdu jsem, protože limit byl výš. Ale snad je tam rezerva na finále.

V čem byly nevydařené první dva pokusy?

U prvního jsem myslela, že to bude hrozně zadarmo. V rozcvičování jsem měla dobrý hod, říkala jsem si, že to pojistím, ale ono už to tak nefunguje. To možná někdy v sedmadvaceti, teď už do toho musím víc šlápnout. A druhý? Samozřejmě Špotákovou zastavili, když šla na pokus. Už si ale nebudu stěžovat a připravuju se, že mě zítra zastaví zase. (úsměv)

Barbora Špotáková v kvalifikaci MS v Dauhá.

David J. Phillip, ČTK/AP

Stála vás kvalifikace víc sil, než byste si přála?

Naštěstí ne. A věřím, že to v úterý fakt bude lepší. I když ten stadion…

Nezamlouvá se vám?

To nemá s atletikou nic společného. Sedíte pod klimatizací, která do vás pere, je vám zima. Atletika je letní sport, dělám ho proto, že můžu běhat venku, místo abych seděla v klimatizovaném kanclu. A pak zalezu tady do nějaké klimatizované polokoule, je to divné.

Příjemný šok. Byla jsem vykulená, neskrývala debutantka mezi světovou elitou

Radši byste teplo, jako je třeba na rozcvičovacím stadionu?

Podle mě by to bylo všem holkám příjemnější než tohle. I když z nás leje, možná to vypadá blbě, děvčatům by tekl make-up… Ale tady zvenku přijdete zpocený, když tam je čtyřicet, máte mokré věci, vlasy a teď do vás paří ty průduchy a studený vzduch vám jde přímo na krk. Takže se klepete zimou na stadionu ve městě, kde je venku čtyřicet.

Na finále si tedy vezmete víc oblečení?

Právě jsem to podcenila, měla jsem jen slabou šusťákovku a byla mi fakt zima. Naštěstí tam byli maséři a Pavel Albrecht mi hodil mikinu. Na finále si musím vzít hlavně tepláky, to mě vůbec nenapadlo, že budu v Kataru potřebovat tepláky…

Irena Šedivá si pochvalovala, jak jste jí v kvalifikaci fandila a pomáhala.

My se povzbuzovaly obě, vždyť jsme spolu pár let trénovaly. A já taky potřebuju pomoct, všichni si myslí, že mi je osmatřicet a vstřebala jsem všechnu moudrost, ale není to tak. Všichni čekají, že budu rozdávat nějaká moudra, ale taky potřebuju něco slyšet, nemůžu energii jenom rozdávat… Ale jsem ráda, že jsem postoupila na svém posledním mistrovství světa do finále.

Definitivně posledním? Za dva roky v Eugene vás neuvidíme?

Stoprocentně. To, co absolvuju doma a během roku, ty krize, po kterých se musím vždycky odrazit ode dna… A Eugene je moje nejméně oblíbená Diamantová liga.

Michal Osoba (Dauhá), Sport.cz

Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika