Článek
I Jan Veleba mluvil o tom, že český sprint je teď na vrcholu. Jak vás to hřeje?
Vždycky je to zajímavější, než když jeden vyhrává o parník, a ještě neběhá zajímavé časy. My je teď běháme, navíc jsou to vyrovnané souboje, to má atletika hned lepší náboj.
S časem 6,64 vám chyběla setina k limitu pro halové mistrovství světa v Nan-ťingu. Je pro vás poté, co byl šampionát kvůli koronaviru odložen, motivací už spíše český rekord Františka Ptáčníka?
Kvůli tomu, že halové mistrovství světa letos nebude, nejde motivace nijak dolů. Důležité je zaběhnout v hale dva dobré časy na kvalitních závodech kvůli rankingu (žebříček, z něhož se jde kvalifikovat na OH). Olympiáda je určitě větší motivace.
Zdeněk Stromšík se vloni radoval ze svého premiérového zlata z mistrovství ČR na šedesátce.
Jak moc sledujete, kde se „vyplatí“ startovat kvůli rankingu?
Spíš trenér (Jaroslav Vlček) to řeší podle mě 24 hodin denně. Každý mítink má nějakou bodovou hodnotu, za vítězství na halovém mistrovství světa je 200 bodů navíc, zatímco tady na Czech Indoor Gala 60 bodů.
I proto vás jistě těší, že jste si rychlými časy na úvod sezony zajistil start na mítinku vysoce bodované Světové halové tour v polské Toruni?
Jasně. Tour má z halových závodů nejlepší hodnocení, tam je důležité se dostat do finále, kde je 60 bodů jistých i za osmé místo.
Trochu jste utekl z otázky na český rekord. Ten venkovní už spolu s Velebou držíte…
Nevím, jestli nebo kdy, ale každopádně se budu snažit. Chci útočit na svůj osobní rekord a když má hodnotu 6,60 a český rekord 6,58, je to hodně blízko. Ale samozřejmě, když zaběhnu 6,59, nebudu mlátit hlavou o stěnu, že to nevyšlo. Chci hlavně zlepšovat své výkony.
Letos se zlepšujete každým závodem. Cítíte ještě lepší formu než vloni?
Ano, my se na šedesátku zaměřovali kvůli mistrovství světa, přizpůsobili jsme mu přípravu, teď už to zbývá jen prodat. Směřovali jsme formu k únoru, poslední dva tři týdny jsme ještě během závodů ladili, teď by výkonnost měla vyletět nejvíc.
Vloni jste se snažili přípravu směřovat směrem k létu i ke dvoustovce, ta letos ustoupí?
Směřovali, ale nakonec jsem ji pořádně neběžel. Byl tam štafetový šampionát v Japonsku, universiáda, ve výsledku na to nebyl čas, protože nejsem typ, co by zvládl na jedněch závodech stovku i dvoustovku. Letos to tlačíme k šedesátce a stovce, přidali jsme víc síly a výbušnosti na úkor dvoustovky.
Čeští rekordmani na stovce Zdeněk Stromšík (vpravo) a Jan Veleba.
Druhou část loňské sezony vám zkomplikoval zdravotní problém a následný operační zákrok. Jak moc se podepsal na přípravě na halu?
Měl jsem kamínek ve slinné žláze, asi dva dny před odjezdem na mistrovství Evropy družstev se mi udělala na krku boule a nasadili mi silná antibiotika. Nějak jsem doběhal sezonu, hlavně baráž, abych pomohl Vítkovicím zpět do extraligy a pak jsem podstoupil operaci. Ale do přípravy jsem nastoupil s nějakým čtrnáctidenním zpožděním, to nebyl problém.
Jen jste do ní nastoupil trochu pohublejší.
Už když jsem se potřeboval vrátit rychle po těch antibiotikách, jsem si na tréninku udělal lehčí svalové zranění a nemohl jsme trénovat. Spadly mi svaly, relativně jsem je nabral zpátky, ale ne tolik. Ze začátku měl trenér strach, vůbec mi to nešlo a měl jsem problém uběhnout kolečko kolem Štrbského plesa. Ale relativně rychle jsem se do toho dostal a troufnu si říct, že jsem dál než vloni.
Už máte svou ideální závodní váhu?
My ideální závodní váhu nemáme. Musíme se cítit dobře a nebýt těžcí. Váhově jsem na to zhruba stejně jako vloni, nějakých 75 kilo, což je úplně v pohodě.
