Od chaosu až k největší výzvě. Češku už nikdo nepodceňuje

Cílevědomá běžkyně si ale svůj sen splnila, na šampionátu v Dauhá se pak v drastických podmínkách blýskla 20. místem (šestá mezi Evropankami), a tak teď už v rolích trenéra a svěřenkyně stojí společně před ještě náročnější výzvou – startem na olympiádě.

Posun, který Joglová musí ve své výkonnosti udělat, je velmi podobný. Ze svého maxima 2:36:53 potřebuje stáhnout přes sedm minut na požadovaný čas 2:29:30. Po předchozím progresu už si nikdo ale nedovolí Joglovou odrazovat, že je až příliš smělá.

Nevýhodou maratonců je, že na rozdíl od běžců na dráze nemůžou závodit každý týden. Do uzávěrky koncem května se dá reálně stihnout jediný maraton, volba Joglové padla na její oblíbený Rotterdam, kde si loni zaběhla výrazný osobní rekord.

„Když jsem se olympijský limit dozvěděla, byla jsem chvilku špatná, přišlo mi to nepředstavitelné,“ přiznala Joglová. Pod požadovaný čas se v české historii dostaly jen nyní těhotná Eva Vrabcová-Nývltová a její předchůdkyně v rekordních tabulkách Alena Peterková.

„Ale teď mi jde trénink dobře, cítím se sebevědomější a přijde mi, že to reálné je. Byť všechny faktory jako třeba počasí v Rotterdamu neovlivním,“ ví. „Není to nesmysl, její potenciál není vyčerpaný, ctižádost má jinde než většina sportovců,“ přitakává Červinka.

Cesta Joglové do širší špičky byla trnitá. Po slibných atletických začátcích dala přednost basketbalu, potýkala se s bulimií, vydělávala si jako au pair, barmanka či u záchranky. Až díky příteli začala opět intenzivněji běhat a brzy poznala, že nemusí skončit jako hobby běžec.

Ve 32 letech může být stále na začátku své sportovní cesty. „Měla sportovní předpoklady, v určitém věku usnuly, teď jde o to, je probudit. Věková struktura se posunula, dneska se vytrvalkyně dostávají na vrchol až těsně před čtyřicítkou. Marcela je de facto juniorka,“ usmívá se Červinka, který dal přípravě Joglové řád.

„Předtím jsem běhala podle svých pocitů, teď je zodpovědnost víc na trenérovi. Už to není chaos,“ pochvaluje si běžkyně spolupráci.

O víkendu Joglová odběhne půlmaraton v Barceloně, v pondělí odletí na šestitýdenní soustředění v běžecké Mekce, keňském Itenu.

A i když už jí díky zázemí v pražské Dukle a podpoře svazu nemusí s financováním soustředění pomáhat klientka z fitness centra, kde Joglová stále pomáhá, žádný luxus neplánuje. „Zázemí bude stejné jako loni. V tom je kouzlo Keni, že jste tam mezi běžci, budu zase bydlet nedaleko Jirky Homoláče,“ plánuje.

Den D pak přijde v Rotterdamu 5. dubna. Úspěch Joglovou posune do Tokia, přesněji do Sappora, kam byly silniční závody kvůli očekávaným vedrům přesunuty. „Je pravda, že v Dauhá jsem extrémní podmínky zvládla, tak by mi to v Tokiu mohlo nahrávat, na druhou stranu to asi není něco, co bych si za každou cenu chtěla zopakovat,“ usmívá se.