Článek
Nechtěla jste pojmout jako rozlučku už páteční Jablonecký oštěp?
Slíbila jsem na Olympu, že ve finále extraligy ještě jeden dva pokusy absolvuju a aspoň se tak na závěr kariéry rozloučím i s družstvem.
Ale skvěle obsazený závod v Jablonci nad Nisou jste si užila, ne?
Určitě. Užila jsem si ho úplně jiným stylem, koukala jsem na soupeřky, i když teď spíš soupeřky v uvozovkách.
Přepadla vás nostalgie?
Jo, to přiznávám. Chtělo se mi brečet.
Myšlenky na absolvování ještě jedné sezóny už jste vůbec neměla?
Ne. Už na podzim jsem nevěděla, jestli tuhle sezónu vůbec dokončím. Jednak zdravotně to nebylo optimální, a hlavně má chuť nebyla taková jako před mistrovstvím světa v Ósace. Teď to skončilo, tak jsem šťastná. Možná šťastnější než v květnu.
Kdy jste se tehdy rozhodla, že už se o start v Pekingu pokoušet nebudete?
Já věděla, že jsem na tom fyzicky lépe než vloni, házela jsem daleko, ale mně to nebrala hlava. Nechtělo se mi závodit, jezdit od rodiny, absolvovat ten kolotoč, tak jsem řekla konec. Měla jsem strach, že bych končila s tím, že nepostoupím z kvalifikace, a na to jsem moc ješitná, aby mě přehazovaly holky, které jsem porážela.
Už se těšíte na období bez tréninků a závodů?
Já to už v podstatě prožívám dva a půl měsíce a je mi docela fajn. Konečně na mateřské. (úsměv) Když mě trenérka požádá, abych jí pomohla třeba s Jarčou Klimešovou, ještě na stadión vyrazím, ale mám doma posilovnu, jezdím na kole, takže nemám potřebu si chodit zaházet do sítě. Vím, že to je definitivní konec a už házet nebudu.
Čemu se tedy plánujete věnovat?
Teď budu s dcerou a pak se uvidí. Mám představu, že bych chtěla vést malé děti, třeba v nějaké atletické přípravce. U sportu určitě zůstanu. Nebo u psů.
Jak budete zpětně vzpomínat na ten smolný olympijský závod z Atén?
Na to se ptají všichni. Já říkám, že to byl nejhorší moment mé kariéry a zároveň nejkrásnější, protože to byl ten pravý sport. Budu na něj vzpomínat ráda, i když to bylo o takový kousek.
