Článek
Nepřekvapil jste sám sebe takovým výkonem?
Čekal jsem, že by to mohlo být přes šest tisíc, ale tohle je nad plán. Už před Tallinnem jsem měl natrénováno dobře, ale jak jsem chytil virózu, neměl jsem tam vůbec jezdit. Tady jsem věděl, že to bude lepší, je velký rozdíl závodit s virózou a bez ní.
Po týdenní přestávce od závodu v Tallinnu to ale nemohlo být ideální…
Dva sedmiboje za týden jsem šel naposledy před dvanácti lety. Regenerace nebyla úplná, ani v tréninku jsem nepředváděl tak oslnivé výkony, jak bych měl. Ale ta viróza v Estonsku mi sebrala jiskru, kterou už jsem tady měl. Proto to bylo lepší.
Vícebojař Roman Šebrlefoto: Ivana Roháčková
Vzpomenete si na své poslední vystoupení na mistrovství republiky?
To bylo v roce 1998. Bylo fajn si zase zazávodit před českým publikem, pro mě bylo hlavní motivací se nominovat na mistrovství Evropy a snad jsem byl motivací pro kluky a vytáhl je k lepším výkonům. Adam Helcelet mě vyhecoval tím, když říkal, že tu chce vyhrát. To je správné, že si věří, ale asi kluci ještě budou muset počkat, až skončím. (úsměv)
Cítil jste nervozitu? Byla to pro vás poslední šance se do Paříže nominovat…
Zaplaťpánbůh jo. Nervozita je půl výkonu, když ji člověk zvládne. Na to není recept, s tím se člověk rodí, tam nepomůže psycholog. Buď je člověk závodník a na soutěži předvede o dvě třídy lepší výkon než v tréninku, což je naštěstí můj případ, anebo se nerodí závodníkem, pak vypadá v tréninku na velký výkon a neudělá ho.
Vícebojař Roman Šebrlefoto: Ivana Roháčková
Na co můžete s takovým výkonem pomýšlet na mistrovství Evropy?
Může to být ještě lepší, ale i horší. Přece jen dva víceboje pro 36letého dědu nejsou sranda. (úsměv) Bude to hodně vyrovnaná soutěž, z níž může někdo odskočit. Bylo by lepší, kdybych se na šampionát mohl připravovat už po Tallinnu, ale i takhle se to dá stihnout.
