Článek
Už jste si zvykla na takový úžasný čas vedle vašeho jména?
Pořád si říkám, že to je zvláštní a moc tomu nevěřím. Přijde mi to neskutečné.
Pustila jste si závod na internetu, abyste se utvrdila, že to je pravda?
Asi třikrát. Hodně se mi to líbilo. (úsměv) Sama netuším, kde se ve mně vzal takový závěr. Prostě jsem cítila, že na Spencerovou mám a jí nevyšla poslední překážka, tak jsem jí utekla.
Když už jste byla na internetu, otevřela jste si i světové tabulky, abyste se pokochala?
(úsměv) To ještě ne.
Přitom jste byla nachlazená. Jak by váš závod vypadal, kdybyste byla zdravá?
Říká se, že když se člověk necítí úplně dobře, je to forma. Já mám rýmu, tak to asi bylo ono.
V hledišti byla tentokrát i vaše trenérka a přítel. To jste jim dopředu slíbila takové parádní vystoupení, že do Paříže vyrazili?
Právě, že jsem jim nic neslibovala, ani se mezi sebou nedomlouvali. I můj manažer Varhaník byl v letadle překvapený, když tam trenérku viděl. Ale ona mu říkala, že si takový závod nenechá ujít. Asi něco tušila…
Vy také?
Tohle jsem rozhodně netušila, já se spíš té startovky bála, vždyť tam bylo sedm z deseti nejlepších holek podle tabulek. Spíš jsme se s trenérkou radily o taktice, jestli běžet na patnáct kroků až do osmé překážky, což jsem nikdy předtím neudělala…
Kdy jste se pro to rozhodla v Paříži?
Já věděla, že bez toho se nejde zlepšit, ten krok udělá hodně. Před startem jsem si říkala, že uvidím během závodu.
Takže když vydržíte s patnácti kroky až do deváté překážky, bude to ještě rychlejší?
Tak jednoduché to není, rozhodující je fyzický fond a na to ještě připravená nejsem. Letos určitě ne…
Trenérka Blažková byla i ve Stockholmu při vašem předchozím rekordu, nebude ji teď brát na závody častěji?
To by bylo fajn, ale nejde to na všechny závody. I takhle si platila letenku sama, nemohla bydlet v oficiálním hotelu…
Jak jste váš úspěch oslavily? Stylově francouzským vínem?
Dokonce francouzským šampaňským, bylo výborné.
Slavila jste i s Barborou Špotákovou a Jaroslavem Bábou, kteří rovněž v Paříži zazářili?
To ne, Bára házela dřív, než jsem běžela, a pak jsme se nepotkaly, na Jardu jsem koukala z tribuny, ale posedět jsme šli už jen ta naše skupinka. Byli tam i bratranec přítele s partnerkou, kteří se šli podívat a byli také nadšení.
S tímhle časem se role jedné z favoritek mistrovství světa nezbavíte...
Já se do té role ale nechci stavět, vím, že ostatní holky jsou výborné, pořád mám za cíl postup do finále. Ale černým koněm asi teď budu…
Další závod vás čeká na příští Diamantové lize, kde budou překážky, tedy ve Stockholmu?
Tam nepojedu, teď potřebuju trochu přitrénovat v Nymburce a chystám se až pak na mítink v Londýně.
