Hlavní obsah

Takový primát jsem úplně nechtěl, usmívá se překážkář Svoboda

Michal OsobaSport.czPrávo

Dosud nejstarším překážkářem, který kdy startoval na halovém mistrovství Evropy, byl Francouz Vincent Clarico. V březnu v polské Toruni ho trumfne Petr Svoboda, který se kvalifikoval na vrchol sezony v 36 letech. Ale jen s účastí se rozhodně spokojit nechce, byť ho i letos limitují bolesti achilovky, kvůli nimž raději vynechal finálový běh na ostravském Czech Indoor Gala.

Foto: ČAS - Adolf Horsinka

Petr Svoboda v rozběhu ostravského místinku Czech Indor Gala.

Článek

Potěší, že žádný jiný Evropan se v tomhle věku nedokázal na šampionát kvalifikovat?

Takový primát jsem úplně nechtěl. (úsměv) Já bych chtěl závodit ještě rok dva po olympiádě, podle zdraví. A samozřejmě výkonnosti, určitě nechci běhat na stadionu, aby to bylo trapný. Chci, aby to mělo smysl a byl jsem konkurenceschopný. To mě mrzí, že konkurence u nás sice trochu roste, ale pořád jsou daleko za mnou. Těším se, až někdy zaběhnu dobrý závod a budu s někým bojovat na cílové čáře. To se neděje, je otázka, jestli to nebude ve čtyřiceti.

Poprvé jste na halovém mistrovství Evropy startoval před šestnácti lety jako vícebojař, v roce 2011 jste ho na překážkách vyhrál, a ještě před čtyřmi lety byl bronzový. Berete letošní šampionát jako poslední velkou šanci na úspěch?

Beru to tak, že pořád plním limity a běhám časy, které nejsou úplně špatné. Jsem halový typ, až někdy budu končit kariéru, tak možná spíš po halové sezoně. Teď jsem zaběhl volně limit, tak není třeba přemýšlet o konci. S bolístkama umím žít a trénovat.

Foto: ČAS - Tomáš Edlman

Překážkář Petr Svoboda na mítinku v pražské Stromovce.

Je pravda, že třeba Colin Jackson nebo Allen Johnson dokázali běhat světové časy i po pětatřicítce. Jsou překážkáři dlouhověcí?

Je to tak. Nejde jen o hladkou rychlost. Když má překážkář naběháno to, co já, není problém je přeběhnout. Jde o to, se udržet zdravý, v mých nohách je v hale čas kolem 7,70, ať trénuju čtrnáct dnů, nebo dva měsíce. Zrovna Allen Johnson končil v osmatřiceti, běžel jsem s ním jeho poslední závod v Dubnici. Končil kvůli zdraví, říkal, že už bylo víc bolesti než radosti. To také občas zažívám, ale pořád u mě převládá ta radost. Až to budu cítit naopak, bude to pro mě takový vztyčený prst. I když já už mám nabolíno… (úsměv)

Sám jste vždy říkal, že roky, kdy jste kvůli zraněním nemohl běhat, si ani nepočítáte…

To je fakt, mně je vlastně třicet, když si to počítám sportovním životem. Mám to takhle nastavené a zatím to sedí. Cítím, že to pořád ve mně je. Když jsem ve Stromovce zvládl na půl plynu 7,75, v Ostravě v rozběhu ještě čtyři ubral, snad nemusím nikomu nic dokazovat.

Vždy jste chtěl být prvním bílým překážkářem, který zaběhne venku čas pod 13 sekund, což se nakonec povedlo Šubenkovovi z Ruska. Co říkáte na to, že podle médií a už i Ruské antidopingové agentury měl pozitivní test na doping?

Sám nevím. Po těch zprávách v médiích psal na Instagramu, že to tak není, sám byl vždy tvrdě proti dopingu. Francouzští překážkáři hned dávali na sociální sítě, jak je jim z něho nevolno. Já tu potřebu nemám, vždycky mi byl sympatický, i když občas působil namyšleně, ale to Amíci taky. Ctím presumpci neviny a počkám si na verdikt…

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Sportcz (@sport.cz_ig)

Reklama