Článek
Jedna disciplína a pak domů, to se vám nestává často…
Byl to hrozný nezvyk. Přišlo mi to, jako bych šla na dráhu po roce, jak jsem zvyklá pořád závodit, a teď najednou jen jednou. Byla jsem z toho úplně nesvá, trochu i nervózní, asi se to na mně i podepsalo. Ale na dvoustovku bych si tu netroufla.
Projevilo se ještě na vašem výkonu zranění kotníku?
Je v pohodě, ale měla jsem desetidenní výpadek, a to je znát. Také jsem v závodě neměla tolik sil, chtěla jsem lepší čas.
Jak jste si vlastně zranění přivodila?
Byla to moje nešikovnost. Běhala jsem venku, odhrabaná byla jen první dráha, já vyběhla a uklouzla. Moje nešikovnost, udělala jsem si výron, naštěstí nic vážného. Měla jsem ale deset dnů bez kvalitního tréninku, a když jste ve formě, tak se do ní pak těžko vrací.
Takže jste trochu doplatila na podmínky? V Pardubicích nemáte atletickou halu…
Já do haly mohla, ale tohle byl zrovna takový sobotní uvolněný trénink a přišla školácká chyba. Ale stalo se, snad se z toho poučím a budu na sebe dávat pozor.
Přitom jste si pochvalovala, že na sebe víc dbáte a spolupracujete s fyzioterapeutem.
Nebýt jeho, tak myslím, že bych ani na mistrovství republiky neběžela. Chodím za ním cvičit, má špičkové vybavení, kotníky se mi hodně zlepšily.
Jak se teď mění vaše ambice pro halové mistrovství Evropy v Toruni? Tabulkám vládne nizozemská překážkářka Femke Bolová skvělým časem 50,66.
Ta je někde jinde… Ale za ní se dá prát, je to hodně nasekané, pod 52 sekund moc holek neběželo. Bude to řežba, halová čtvrtka je i o seběhu a štěstí. Stoprocentní to asi v mém podání nebude, ale do finále chci.
