Na startu smích, za cílem bolest. Svoboda zvládl návrat i s protočeným ramenem

Ne.

Že jsem byl nejlepší na startu? (směje se) Ono je to asi tak, že mně se toho víc pokazit nemůže. Je to náhoda, že jsem to takhle trefil. Aspoň něco se mi povedlo. Možná o tu startovní reakci jsem přímo postoupil, setina mě dělila od Andyho Turnera.

Mně se běželo dobře do šesté překážky, kdy jsem nikoho ani periferně neviděl, dokonce se mi z opakovaného záběru zdálo, že jsem zašlapával dřív než Šubenkov. Pak nevím, jak se to mohlo stát, ale normálně se mi protočilo rameno jakoby těsně před vyhozením. To mám jako pozůstatek z vícebojů, v závodě se mi nikdy neozvalo, maximálně v tréninku, když jsem blbě došlápl. Ale někde na sedmé překážce jsem chtěl zabrat a úplně se mi udělal blok v rameni. Jen mě to rozhodilo, nevím, o kolik jsem zpomalil, ale běželo se mi luxusně dobře.

Já se chtěl na startu pořád smát. Slyšel jsem pár lidí z našeho týmu, jak fandí, já se tam pořád díval a přišlo mi to hezké, vůbec jsem si nepřipadal jako na startu. Já věděl, že postoupím. S tím jsem sem jel, teď jsem v semifinále a jdu bojovat o finále. Potom, jak jsem do páté překážky běžel, věřím, že na něj mám. Vždyť já si říkal, kde všichni kolem jsou, že přece nemám takovou formu, abych všechny v půlce závodu předbíhal. Prostě jsem u toho přemýšlel a to bych neměl. Do semifinále půjdu s tím, že už nebudu překvapený, když v půlce povedu. Což si myslím, že se nestane. (úsměv)

Desetinu, desetinu a půl. Je to v mých silách.

On mě masíroval už ve svolavatelně. Já tam ležel, nohy měl opřené. Akorát chudák nepostoupil. Já byl hrozně překvapený, když jsem přišel na rozcvičovák. I ti kluci, kteří začínali, když jsem se zranil, přišli a říkali, jak je super, že jsem zpátky. Skoro všichni kromě Francouzů a Sharmana. Ty největší hvězdy ne. Ale třeba Šubenkov mi taky přál s velkým úsměvem. Já mu zase polichotil, že je můj favorit.