Článek
Od triumfu na halovém mistrovství Evropy v Paříži 2011 po zlato na stejném šampionátu za rok v Praze, byť tam zatím v podobě překážkářova přání, přednesl Svoboda své peripetie posledních čtyř let.
Text mu dodá bič
„Radan Dolejš byl seznámen s mojí historií, co se mi všechno stalo, a složil úžasný text, ve kterém jsem našel,“ liboval si Svoboda. „I když to, že vyhraju v Praze, mohlo vyznít zvláštně, když se vracím po velkých peripetiích. Ale zase je to pro mě takový ten bič nad hlavou, že když jsem to řekl, musím se o to snažit,“ usmíval se český rekordman.
Vleklé potíže zejména s achillovkou vyvrcholily hrozící amputací neboli, jak Svoboda zpíval, hrozilo, že bude skákat po jedné. Letos se ale parádně vrátil a na mistrovství Evropy doběhl pátý. Největší potlesk ale přišel na Atletovi roku, po pouhých dvou ostrých zkouškách. Na pódium se dokonce musel vracet. „To jsem měl slzu na krajíčku,“ neskrýval.
Aplaus jako v Paříži
„Něco podobného jsem zažil v Paříži při čestném kolečku, ale tohle je úplně jiná akce, jiná nervozita. Dělám něco jiného, než umím, nejsem zpěvák,“ ujišťoval Svoboda, pro něhož to ale zdaleka pěvecká premiéra nebyla, na vyhlášení ankety už se blýskl několikrát.
„Odstartovalo to myslím v roce 2009 a tohle byla moje čtvrtá písnička,“ loví v paměti. „Ale vždycky mě má co překvapit, nervozita je pořád stejná. Jako u závodů, ve velkém finále budu pokaždé stejně nervózní,“ ví.
Mimo rámec Atleta roku ale svůj zpěv nešíří. „To je na tom nejvtipnější, já hrozně těžko snáším svůj hlas,“ směje se. „Zpívám maximálně v zavřeném zvukotěsném autě nebo ve sprše, kde to zní akusticky, ale jinak spíš vůbec,“ dodává Svoboda, jenž hned v neděli míří ladit formu na soustředění na Kanárské ostrovy.
A když se zadaří, třeba naplní závěrečná slova písně, jak se chystá dát do kupy a vyhrát mistrovství Evropy…
