Článek
Oproti svému prvnímu startu na Diamantové lize v Římě se zlepšila téměř o čtyři metry. „Takže už začínám mít úsměv na rtu a hlavně je to příslib dalších úsměvů v sezóně,“ vyprávěla světová rekordmanka.
Na Julisce se totiž teprve postupně propracovávala k delšímu rozběhu. „V Římě jsem šla úplně z chůze. Tady už jsem si na konci zkusila i svůj klasický rozběh. Vlastně to bylo poprvé, co jsem o té noze vůbec nevěděla,“ pochvalovala si dvojnásobná olympijská vítězka. „Rezervy tam jsou ještě velké, to nepřeháním,“ ujišťovala.
Trenér byl vyklepaný
Na Odložilově memoriálu předvedla zcela totožný nejdelší hod jako Polka Maria Andrejczyková, ale kvalitní série se všemi čtyřmi měřenými hody za 60 metrů jí zajistila vítězství. A na zraněný nárt nemusela brát ohledy.
„Úplně to samozřejmě zhojené není, Ruda (trenér Černý) byl vyklepanej, pořád mi říkal: opatrně, opatrně. Ale to já neumím. Když se chcete rozběhnout na 64 metrů, nemůžete do toho jít opatrně,“ vysvětlovala.
Další start ji čeká na mistrovství republiky v Táboře. „Tam už nastoupím jako Bára Špotáková. Doteď to byla Bára Špotáková se zlomenou nohou,“ říká. Poté vyrazí na mistrovství Evropy v Amsterdamu, byť v jejích původních plánech nefigurovalo.
