Článek
Staněk postoupil ze třetího místa výkonem 20,94 metrů, Prášil vrhl o 26 centimetrů méně. Cesta obou kamarádů do finále ale byla odlišná.
Překvapil sám sebe
Prášil je mužem velkých závodů, z posledních dvou halových evropských šampionátů si odvezl bronz, i když ho trápil nejeden zdravotní problém. A zkušenosti i klid prodal v kvalifikaci hned prvním pokusem.
„Nervózní jsem byl, ale první pokus se mi povedl už na mistrovství republiky, tak jsem plánoval, že to vyjde i tady,“ přiznával. „Myslel jsem, že to spadne za dvacet, takovou délku jsem nečekal,“ přemítal šestadvacetiletý vrhač.
Staněk naopak poslední roky zářil v průběhu sezóny, ale jak přišla vrcholná akce, v důsledku nezvládnutých očekávání či následků zranění končil v kvalifikaci. Není divu, že z prolomení finálové kletby měl obrovskou radost. „Fantazie, ani jsem nečekal, že z tak pomalého pokusu dám skoro 21 metrů,“ přiznával.
Při prvním dlouhém hodu přitom otočku neustál. „To jsem myslel, že někoho zakousnu, nejspíš sebe. Udělal jsem chybu a blbě přeskočil,“ vyčítal si. Na druhou sérii se ale zvládl uklidnit a poslal kouli na šest centimetrů od 21 metrů.
Už nebude za blázna
Pro psychiku pětadvacetiletého koulaře pražské Dukly obrovské povzbuzení. „Dřív každá kvalifikace dopadla špatně a lidi už si říkali, že jsem blázen. Otočka není taková sranda, ale teď už jsem vyházený a hrozně se těším, že si zazávodíme ve finále oba s Láďou,“ přiznával.
Jak strávit více než sedm hodin mezi kvalifikací a finále? „Jak jsem nahecovaný, tak nevím, jestli usnu,“ přemítal Prášil a těšil se na oběd. „Určitě se nepřežeru, jen střídmě maso, přílohu a zeleninu,“ plánoval s úsměvem.
„Já přes den nespím. Jen si osolím oběd, pak asi pošleme trenéra pro kolu, ta se osvědčila,“ vyprávěl Staněk. Proč nesmí chybět v jeho jídle sůl? „Já už si přisolil vajíčka ráno u snídaně, aby nepřišla nějaká křeč,“ smál se. „Na svalová zranění trpím, tak to pomůže,“ vysvětluje.
