Článek
Bakalářský titul už má studentka architektury doma, zranění ustoupilo a rodačka z finského Seinäjoki útočí na limit pro MS v Londýně na 1500 m. Nejbližší příležitost bude mít v neděli ve francouzském Lille při mistrovství Evropy družstev a ve středu na Zlaté tretře v Ostravě.
Už žádný tlak
Týmové soutěže často přinášejí spíše souboje o umístění než o rychlé časy, patnáctistovka v Lille ale může být výjimkou. „Každý chce urvat co nejvíc bodů, ale ve startovce je i Konstanze Klosterhalfenová, která snad nikdy netaktizovala. Tak doufám, že za to zase vezme a poběží se rychle,“ sází na německý talent.
Limit pro MS 4:07,50 je lepší než osobní rekord české vytrvalkyně, letos je od něj vzdálena zatím dvě sekundy. „Vloni před olympiádou jsem na sebe vytvořila hrozný tlak, letos to tak není. Jsem ráda, že běhám a jsem zdravá, i když se samozřejmě o limit snažím,“ popisuje svěřenkyně Pavla Tunky, která do loňského roku trénovala u Tunkova jmenovce Červinky.
„S přípravou to bylo trochu složitější, jak jsem byla v zimě zraněná, tak je všechno posunuté. Trénuju teď trochu jinak, vlastně neběhám tolik jako předtím, z čehož jsem byla trochu nervózní, protože si říkáte, že to nemůže být lepší. Ale trenér určitě ví, co dělá,“ usmívá se.
Pomohl až klid
Pro Mäki je hlavní, že ustoupily potíže s plantární fascií, ve šlaše v chodidle se jí objevoval zánět, nepomohla ani homeopatika.
„Myslela jsem, že to rozběhám, ale už jsem to měla jednou urvané, což už nechci nikdy zažít. Tak jsem si dala radši měsíc volno a klid pomohl, možná jsem k němu měla přistoupit dřív,“ přemítá Mäki, pro níž je běh vášní. „Bylo hrozný, když jsem nemohla běhat,“ oklepe se.
Pozvolný návrat k tréninku se obešel bez komplikací. „Trochu jsem cítila od plosky i nárt, ale čím víc trénuju, je to lepší. Bála jsme se přechodu do treter, ale myslím, že jsem to doléčila dobře,“ pochvaluje si.
