Článek
Vloni chodila mezi tréninky a závody uklízet, hlídat děti. Teď už nemusí, po olympiádě se přesunula na Duklu. „Ale děti pořád občas chodím hlídat, protože mě to baví,“ říká osmadvacetiletá vrhačka, která vystudovala obor učitelství pro mateřské školy.
„Já si myslím, že člověk, který dělá jen atletiku, se v tom zavaří. Jsem zastánce toho, že je potřeba pořád něco dělat a někde pobíhat, tak vymýšlím různé blbosti a aktivity, které mě baví,“ vykládá kolínská vrhačka.
Je manuálně zručná
Co to v jejím případě znamená? „Vyrábím si batůžky a kabelky z papírových pytlů, doma mám různé věci z korku, dělám ruční práce, šiju. Něco rozdám, něco si nechám,“ vyjmenovává širokou škálu svých koníčků.
Na nelehké období, kdy musela shánět obživu, teď už jen vzpomíná. „Bylo to těžké, ale myslím, že mě to spíš nakoplo do další práce. Nejsem ten, kdo by se vzdal, když vím, že ve mně ještě něco je. Vždycky jsem chtěla předvést, co dokážu,“ říká Šafránková.
A to je přesvědčena, že dokáže ještě víc, než předvedla osmým místem ve finále mistrovství světa v letošním maximu 71,34 m. „Pořád to není ideální, vždycky se dá ještě něco dělat,“ vyhlíží další sezóny, na které se s trenérem Dušanem Králem bude moct připravit v mnohem kvalitnějších podmínkách, než jaké znala z minulosti.
