Článek
"Nejsem velký statistik, ale vím, že je jedenáctá. Medaile se počítají dobře," usmíval se trojnásobný olympijský vítěz. Úspěchů, které nasbíral za dvacet let své vrcholové kariéry, je mnohem více, ale Železný si je příliš často nepřipomíná. "Já nechávám bilancování na jiných. Mám vzpomínky na závody a ty mi stačí. Snažím se hlavně dívat dopředu, protože jak člověk jen vzpomíná, tak strašně stárne," řekl.
Ani na medaile nemá doma zvláštní vitrínu. "Mám je ve skříni." Přestože má sbírku cenných kovů jako málokterý jiný sportovec, o uložení medailí do trezoru neuvažoval. "Pro mě jsou strašně cenné, ale nemyslím si, že by měly nějakou strašnou finanční hodnotu. V baráku se dají sebrat jiné věci," vysvětlil Železný.
Vše špatné pro něco dobré
Jeho kariéru proťaly nejen úspěchy, ale i zranění, která ohrožovala jeho další závodění. "Když jsem si jako mladý rozbil záda, bylo to strašné. Ale zase jsem se díky tomu posunul o kus dál, protože jsem na sobě začal mnohem víc pracovat, pochopil jsem, co je atletika a co musím udělat. To mi moc pomohlo," snažil se i na špatných zkušenostech nalézt něco pozitivního.
Ještě v jeden moment bylo pokračování jeho kariéry ohroženo. Loni v lednu kandidoval na předsedu Českého olympijského výboru, ale neuspěl. Kdyby vyhrál, byl rozhodnutý skončit.
"To je osud, určitě toho nelituju. Hodně mi to dalo do budoucna a jsem rád, že jsem mohl u sportu zůstat aktivně," pochvaloval si světový rekordman, který se už dnes vrací do Prahy. "Za týden mě čeká mítink v Curychu a já se na něj chci připravit," předsevzal si.
