Článek
„Byla to poslední věc, kterou bych od něj čekala," svěřila se VanDeraaová později novinářům. Psychicky narušený kolega po prvním výstřelu váhal, zda svou oběť ještě nezachránit. Chvíli se zdálo, že světlá stránka jeho osobnosti přeci jen převládne. Pak přišel druhý výstřel, který opět zasáhl hlavu oběti. Jelikož žena zůstávala stále při vědomí, zaútočil na ni obuškem. Oběť se bránila, přičemž utrpěla zlomeniny prstů na rukou.
Obušek útočníka se zlomil, ten odchází z místa činu a bere své oběti telefon, aby si nemohla zavolat pomoc. „Nemyslím si, že jsem se někdy bála zemřít. Říkala jsem si: ‚Nebudu tady umírat bez boje'," podělila se VanDeraaová o své myšlenky s magazínem Runner's World.
Těžce zraněné ženě se podařilo doplazit se k sousedům a požádat je o pomoc. Náročné operace a zdlouhavá rekonvalescence následovaly ihned po úspěšné záchranné akci. Útočník si nedaleko místa činu vzal sám život. Jeho oběť prokázala daleko více odhodlání. Za více než rok, kdy ještě stále trpí záchvaty, problémy s rovnováhou, sluchem a pamětí, se dokázala postavit na vlastních nohách na start prvního pětikilometrového závodu a uběhnout jej po dlouhé době opět bez pomoci chodítka.
Chodicí pomůcka je ještě stále součástí jejího soukromého života, nikoli však sportovního. Chodítko dostala už několik dní po incidentu a s jeho pomocí byla do deseti dnů od postřelení znovu na nohou. S jeho pomocí pak zvládala závody na jednu míli, pět kilometrů, deset kilometrů i půlmaraton. „Mým cílem je motivovat ostatní. Když něco takového dokáže někdo jako já, proč by to neměli dokázat oni?" říká nadšená a vytrvalá žena. A rok po útoku zdolává i maraton. Nyní sní o tom, že se jí to už brzy podaří i bez chodítka.
„Nakonec se objeví světlo na konci každého tunelu. Všechno, co se nám děje, má svůj účel," je přesvědčená žena, které už nikdo neřekne jinak než Wonder Woman. A v převleku za tuto komiksovou superhrdinku se nyní objevuje i na všech závodech.
