Článek
Zaměříme se na ten druh bolesti, který nás zastihne buď při samotném běhu nebo „nečekaně" druhý den už při vstávání z postele a nejvíce při chůzi po schodech.
Většinou jde o základní zanedbání „sportovní hygieny". To je v první řadě nedostatečné nebo nepřiměřené rozcvičení před jakoukoliv pohybovou aktivitou a hlavně po ní. Neustále mě překvapuje, jak velké množství rekreačních sportovců má tendenci podceňovat strečink a nevěnovat mu přílišnou pozornost. Neuvědomují si totiž, že jde o banální prevenci úrazu nebo chronických potíží.
Lýtkový sval je složen ze dvou částí a každá z nich vyžaduje protažení v trochu jiné výchozí poloze – jedna při nataženém koleni a druhá s pokrčeným kolenem (jednokloubý sval = napíná se pouze přes jeden kloub, dvoukloubý sval = upíná se přes dva klouby). Takže určitě nezapomeňte protáhnout každý zvlášť.
| Lucie Pětioká – Fyzioterapeut |
|---|
| Vystudovala fyzioterapii a speciální pedagogiku sportu zdravotně postižených na UK v Praze. Specializuje se na dětskou a sportovní fyzioterapii. Pět let pracovala ve Fakultní nemocnici Motol v Praze a šest let v Rijádu v Saúdské Arábii. Deset let se věnovala atletice na závodní a později i vrcholové úrovni – specializace skok vysoký a ženský sedmiboj. Mezi její koníčky patří běh, plavání, horské kolo, volejbal, in-line brusle, běžky, jízda na koni, potápění a cestování. |
Ne nadarmo můj manžel obrací oči v sloup, když cestou v autě lamentuju nad běžcem, kterého právě míjíme. Je totiž sychravý podzimní den a zmiňovaný se šel proběhnout ve tříčtvrtečních kalhotách nebo ještě lépe v šortkách a krátkými ponožkami. Úpím, ty jeho achilovky mě bolí za něj.
Ano, zásada číslo dvě – do chladného počasí aspoň v podkolenkách! Otužilost neotužilost, ta v tom nehraje roli. Pěkně lýtka v teple, jinak hrozí natržení nebo utržení Achillovy šlachy, zánět a v lepším případě „jen" zmiňované bolesti lýtek.
Běžci se dělí do mnoha skupin: rekreační, profesionální, silniční, terénní, aj. Každý má trochu jiné nároky, co se týče vybavení. Je velmi důležité nezapomínat na vhodnou běžeckou obuv – je to vlastně jediné specifické vybavení běžce! Bota rozhodně pomáhá lépe snášet jinak většinou diskomfortní prostředí.
Při volbě tvrdého povrchu (asfalt, kostky, atd.) volíme obuv s měkčí podrážkou. Naopak, když se chceme proběhnout luhy a háji zvolíme botu s tvrdší podrážkou a pevnější stabilizací klenby a kotníku. I podrážka s terénním vzorkem umí své a váš sparing partner uvidí jen vaše záda.
Důležité je zvolit si dlouhodobě jen jeden typ povrchu a na něj své tělo zvykat. Stává se často, že ten, kdo s běháním začíná anebo přechází z jednoho povrchu na jiný, cítí tzv. namožení lýtek. Vytrvejte, časem, až tělo přivykne, bolesti zmizí.
Dodržováním těchto základních pravidel si ušetříte mnoho útrpných kilometrů a mnohem více si vychutnáte endorfiny nabitý běh.
