Obrovský klobouk dolů! Krčmář smekal před českými diváky, chválily je i světové hvězdy

Nechtěl bych to házet na virózu. U snídaně jsme se o tom bavili s Ondrou Moravcem, že je strašně těžké po závodě hodnotit, jestli je to nějaká viróza, nebo toho organizmus má jen dost… Je tu fyzická i psychická zátěž. V cíli to na mě spadlo, teď už se ale cítím líp.

Kdyby to nebylo tady, asi bych nejel. V noci jsem se zpotil, nebylo mi úplně hej, ale prostě jsem se sebral. Říkal jsem si, že když ti lidé za námi přijeli, nemůžu nepřijít. I když ty pocity nebyly optimální, nechal jsem tam vše, co ve mně bylo.

My už jsme čtyři dny od sebe, protože jsem už před prvním závodem cítil nějaké problémy v krku. Pak jsme to nechali, protože jak tam létala ta viróza, je lepší, když každý bydlí sám.

Určitě jsem rád, že jsem se mohl rozloučit takhle a nemusím se za výkon stydět. Jak jsem  v sobotu říkal, že takové výkony si lidi nezaslouží, tak věřím, že teď jak Ondrovo osmé, tak moje desáté místo je zahřálo po mém včerejším výbuchu. A já mám docela rád momenty, kdy závody pokazíte, klesnete na pomyslné dno a pak se vrátíte k těm základním věcem, co byste měli dělat. Nějak jsem se uzavřel do sebe, nechal jsem si to projít, abych byl připravený. A musím zmínit, že mi ráno přišla zpráva od Katky Emmons, která mi dodala sebedůvěru.

Nějaké technické věci a povzbudila mě i psychicky. Ať se uzavřu do své bubliny, užiju si závod sám se sebou a tak. Spíše mě zahřálo, že s námi Káťa žije, i když tu třeba už nebyla. Je super, že máme takového člověka v týmu.

Ani nevím, kam ta rána šla. Vypadla mi jedna z dvaceti ran, mrzí mě to. Na střelbu jsem si věřil, ale na druhou stranu jsem ztratil víc na trati než na střelnici.

Málo jsem dotáhnul závěr, má školácká chyba, za níž se stydím. Naštěstí se mi to už moc nestává, ale když se to stane jednou za trimestr, je to moc. Za to se kaju. Když otevřete závěr, ale ne tolik, tak ho musíte dotáhnout napodruhé a stane se, že vypadne i druhý náboj.

Luboš Pavlíček

Jak je sníh rozbředlý, boří se, tak jsem píchnul do sněhu, hůl se propadla, a jak jsem ji tahal zpět, vytrhla se mi z poutka. Nebyla to ale velká komplikace.

Měl jsem v cílové rovince trochu čas, tak jsem přemýšlel nad nějakým gestem. Obrovský klobouk dolů, my si jich ohromně vážíme. Ačkoliv se nemůžeme všem podepsat a vyfotit se s nimi, protože musíme dbát na regeneraci a svoje zdraví, uvnitř jsme strašně moc vděční, že jsou tady a podpoří nás. Je to vidět i na ostatních závodnících jako je Fourcade nebo Boe, kteří přijedou a smeknou. V Hochfilzenu jsme bydleli s Italy a už před závody říkali, jak se těší na kotel tady.

Je to borec. Je na něm vidět, jak se neskutečně biatlonem baví. Je radost se dívat, jak je biatlon v jeho podání jednoduchý. Zároveň je strašně fajn člověk, příjemný, usměvavý. Biatlon má docela štěstí na ty sympaťáky. I Fourcade, byť před závodem třeba nevypadá, je fajn. Johannesovi to přeju, ale doufám, že mu to nevydrží celou sezonu. (úsměv)