Článek
„V pátek letím do Manchesteru, pak půjdu na Old Trafford na zápas s Watfordem,“ těší se. „Bude to další splněný fotbalový sen. Trochu jsem tomu pomohl o Vánocích, kdy jsem dal bráchovi s taťkou lístek, a sobě jsem teda taky jeden koupil,“ usmívá se velký fotbalový fanoušek.
Kulisa za očekáváním
Zažil bouřící biatlonové kulisy třeba v Novém Městě na Moravě, i proto pro něj atmosféra duelu s Brazílii zůstala trochu za očekáváním. „Když nějaký pokřik začal, stadion burácel, ale vždycky tak na minutu. Myslím, že by se lidi strhli, ale musí se najít někdo, kdo to vyburcuje. Třeba by pomohl nějaký oficiální kotel, co by jezdil s bubny, jako to mají kluby,“ přemítá.
Při svých fotbalových cestách se odreaguje od sezony, v níž individuálním maximem stříbrného olympijského medailisty z Pchjongčchangu zůstalo desáté místo. „Ale nechci na tu sezonu zapomenout, i z těch horších časů je třeba se poučit. V létě musíme máknout a ukázat, že ten rok byl výjimka, ale slova už toho moc neudělají, musí přijít činy,“ hlásí.
Neznamená to, že by se dožadoval změn v trenérském týmu, který prošel vloni razantní obměnou.
Chyby hledá u sebe
„Trenéři mají moji plnou důvěru. Musím začít u sebe. Neměl jsem takovou střeleckou úspěšnost, čas střelby byl také pomalý. Těch patnáct sekund na střelnici navíc mě často dělilo od elitní desítky. A na trati jsem se dřív dokázal v závěru zmáčknout, letos poslední kola nebyla tolik kvalitní,“ uznal.
Rezervy viděl celý tým i v servisu. „Za dobu, kdy jsem v mužích, byl letos asi nejméně povedený. Ale určitě na něj nechceme házet naši neschopnost zajet dobrý výsledek,“ ujišťuje.