Rubriky:

Biatlon

Něco jsem dokázala, hřeje Vítkovou. Umí si představit návrat po mateřství?

23. dubna 2020 15:32 - Praha

Zdravotní trápení v minulé sezoně ji nahlodalo, zda v kariéře pokračovat. Rozhodování o biatlonové budoucnosti ale Veronice Vítkové výrazně usnadnila radostná novinka. Majitelka dvou olympijských a dvou světových medailí se stane na konci roku v 31 letech maminkou.

 

Vlastimil Vacek, Právo

Těhotenství vám ulehčilo jinak nelehké rozhodování?

Určitě, protože jsem si nebyla jistá. Začalo se to ve mně mlít a teď se to vyřešilo.

Tušíte, jak byste se rozhodla nebýt toho, že jste otěhotněla?

Nejdřív jsem myslela, že bych na jaře opět mohla začít s přípravou, pak jsem byla nerozhodná. Takže nedokážu říct, ale jsem ráda, že to takhle přišlo.

Jak jste psychicky nesla poslední dvě sezony plné výkyvů a zdravotních trablů?

Ta předchozí sezona se povedla ještě nějak zachránit, začala jsem fungovat, druhá půlka zimy byla lepší a na mistrovství světa se mi relativně zadařilo. Ale ta uplynulá sezona pro mě skoro ani nezačala, což bylo náročné. Po dvou závodech jsem jela domů a už do toho nenaskočila. Když celé jaro a léto trénujete na závody a od prosince stojíte, není to jednoduché.

Dokdy jste během zimy věřila, že byste mohla ještě naskočit do závodů?

Já se snažila hýbat celou zimu, i když už jsme sezonu odpískali. Byla jsem domluvená s trenéry, spíš jsme pracovali na zlepšení dýchání a s fyzioterapeuty. Po mistrovství světa jsem měla testy na běhátku a výsledky byly výrazně lepší, ale obavy, že to nepůjde, zůstaly.

Na příčinu trablů při vyšší zátěži se ale nepřišlo.

Brala jsem to tak, že mi tělo vystavilo stopku. Podstoupila jsem řadu vyšetření, kde se nic neukázalo. Ale tělo už nefungovalo tak, jak bychom si představovali, a už se mi úplně nechtělo vstupovat do té nejistoty.

Končím, hlásí Vítková. Zdravotní trable? Kdepak, důvod je radostný

Několik biatlonistek se po mateřské přestávce úspěšně vrátilo, váš konec je definitivní?

Myslím, že ano. Nejsem zastáncem odjíždění od dětí na soustředění.

Dá se po kariéře dělat biatlon jen tak pro radost?

To netuším, určitě takoví nadšenci jsou, ale nemyslím, že by to byl můj příklad. (úsměv)

Jakou nejhezčí vzpomínku si uchováte? Olympijský bronz z Pchjongčchangu?

Nechci vypichovat jednotlivé závody, úspěšných výsledků bylo plno mezi jednotlivci i se štafetami. Ale na sprint v Pchjongčchangu samozřejmě vzpomínám ráda. Všechno se tam seběhlo strašně rychle, jak jsem startovala s nízkým číslem a dlouho nevěřila, že z toho bude medaile. Povedl se hned první závod, spadla ze mě nervozita a věděla jsem, že s prázdnou domů nepojedu. Medailový ceremoniál byl emotivní, ale nejvíc jsem si to uvědomila pak na konci olympiády při společné oslavě v Českém domě.

Zůstal vám v kariéře nějaký nesplněný sen?

Vždycky mohlo být líp, ale spoustu let jsem biatlonu dávala víc než sto procent. Jsem ráda, že jsem se dokázala dlouho držet na vysoké úrovni a závodit se světovou špičkou. Je pěkné se na tu kariéru zpětně kouknout a říct si: „Něco jsem dokázala.“

Už vyhlížíte období po kariéře? Láká vás u biatlonu zůstat a pracovat třeba s dětmi? Váš partner Marek Lejsek pořádá biatlonové kempy…

Já mu s tím i přes zimu pomáhala, tak nějak to plácáme společně. Myslím, že bych dětem měla co předat, ale zatím se tím moc nezaobírám, na to je čas.

Michal Osoba, Sport.cz, Právo

Časová osa: Biatlon

Filtr článků - Biatlon