Rubriky:

Biatlon

Nejemotivnější moment! Neumím si představit, že bude ještě něco víc, tvrdila dojatá Koukalová

18. prosince 2016 16:49 - Nové Město na Moravě

Zlatý závěr zlaté neděle! Fanoušci ve Vysočina areně se dočkali nejsladší biatlonové odměny za své vydatné povzbuzování. Gabriela Koukalová se v závodě s hromadným startem, poslední disciplíně programu Světového poháru, přehnala přes všechny soupeřky a v cílové rovince si s dojetím vychutnávala vítězné ovace!

 

Vlastimil Vacek, Právo

Najdete ve své kariéře emotivnější zážitek?

Tohle je rozhodně nejvíc! Nejhezčí pocit, nejemotivnější moment. Pocity jsou daleko víc vygradované, než byly během olympiády v Soči. Doma to byl neskutečný tlak a hrozná výzva. Vždyť já si ani moc nepamatuju, co se dělo před poslední položkou. Jen jsem si říkala, že musím zariskovat a buď to vyjde, nebo ne.

Poslední střelbu jste zvládla dokonale.

Já si říkala, že holky se určitě snažily mě docvaknout a budou třeba unavenější. Protože já se snažila jet rozumně a hlavou až před střelnici. Pak jsem absolutně vypnula a byla schopná se soustředit jen na sebe, což se mi dlouho nepovedlo.

Poslední kolo si vybavíte? Odjížděla jste ze střelnice dvě sekundy před Italkou Dorotheou Wiererovou, zezadu se hnala Němka Laura Dahlmeierová…

Přišlo mi to, jako když se topím nebo chodím po žhavém uhlí. Když jedete na krev, není to moc příjemný pocit. Lauru jsem viděla, když jsem se ohlédla za posledním kopcem Modříňákem a říkala si, že váha dolů z kopce jede a už to nemůže dát. (směje se) Dvě třetiny kola byly šíleně těžké, ale posledních 300 metrů jsem si užívala, to jsem věděla, že když nespadnu pod kopcem, tak to udržím. Když si na to vzpomenu, běhá mi mráz po zádech. Já nevím, jak to říct, to bylo hrozně hluboké.

Euforie?

To je slabé slovo. To byla nejemotivnější chvíle, co jsem zažila. Neumím si představit, že bude ještě něco víc. Doufám, že na takové momenty nezapomenu do konce života.

Jakou roli hrálo povzbuzování fanoušků? Pomohlo vám najít v sobě skryté síly?

Před poslední střelbou jsem byla na pokraji sil. Ale pak už člověk zapne automat a jede. Doufám, že to byl takový dárek pro fanoušky, protože tu vytvořili neuvěřitelnou atmosféru a zahraniční závodníci nám gratulovali. Dík patří i Jirkovi Hamzovi, který to tu měl na starosti.

Jaký vánoční dárek byste si přála vy?

Jediné, co bych chtěla, je mít kolem sebe zdravou spokojenou rodinu, být v pohodě a šťastná.

Naznačovala jste, že po olympiádě v Pchjongčchangu možná skončíte a budete mít rodinu. Napadlo vás, že doma závodíte před tolika fanoušky třeba naposledy?

Nabízí se to, člověk nikdy neví. Hodně se to váže na výsledky, asi bych se rozhodovala podle toho, jestli mi to půjde. Ale přiznávám, že mě to nahlodalo. Byl to tak hezký zážitek, že bych si ho chtěla ještě někdy zopakovat.

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Biatlon