Článek
„Prostě smůla," vzpomíná pro biatlon.cz Adam Václavík na pád během přípravy reprezentace v polovině srpna ve Francii. Snad chvilka nesoustředěnosti... Hůlkou si na rovině v nepříliš velké rychlosti neobratně píchl do kolečkové lyže, která se mu zastavila, tělo však pokračovalo v pohybu. Pád na tvrdý asfalt... Bolest...
Po vteřinách hrůzy, kdy byl přesvědčený, že nejvíc dostalo zabrat koleno, se mu dostávalo i lepších zpráv. Diagnóza? Nakonec jen pohmožděné vazy v koleni. Ale k tomu zlomená lýtková kost v oblasti hlezna.
„První uklidnění pro mě znamenalo vyšetření ve Francii. Koleno bylo sice vymknuté, ale vrátilo se do správné polohy. A zlomenina se, věřím, rychle uzdraví," líčí Václavík.
Práce se mu vrátí, má jasno šéftrenér
Žádná konzervativní léčba. Místo sádry, kterou by nesundal dříve než za šest týdnů, došlo na operaci. Třiadvacetiletý rodák z Jilemnice se ocitl u doktora Martina Smetany v liberecké nemocnici. „Adamovi jsme provedli osteosyntézu zevního kotníku šrouby a dlahou. Toto řešení by mělo umožnit včasnou rehabilitaci poraněné končetiny," cituje biatlon.cz zástupce primáře ortopedie.
Šance stihnout olympijskou sezónu v plné parádě tak biatlonistovi zůstává. „Do zimy je ještě hodně daleko! Adam do této chvíle makal na 100 procent, v testech se zlepšoval a ta práce se mu vrátí," říká šéftrenér týmu Ondřej Rybář.
Na přípravu ovšem v tuto chvíli musí jeho svěřenec víceméně zapomenout. Ale ne na dlouho, už spřádá plány na alternativní trénink.
„Ležet mě nebaví. Důležité je, že nemám sádru. To by mi svaly na noze úplně odešly. Operace mi tak dodává optimismu. V pondělí jdu do nemocnice na kontrolu, vytažení stehů, a pak, věřím, začnu s drobnou přípravou – posilováním paží, břicha, zad. S trenéry hledáme způsob, jak bych mohl střílet," nastiňuje nejbližší plány. Snad s dávkou netrpělivosti. Ale není divu.
Chce kontrolovat myšlenky
Minulá zima pro něj byla průlomová. Mezi dospělými čtyřikrát dokázal bodovat ve Světovém poháru, přidal 34. místo ve sprintu na mistrovství světa v Hochfilzenu. Tolik nadějí na další vzestup a přiblížení k výsledkům Koukalové či Moravce si dělal před startem přípravy.
Snaží se jí dodat i jinou dimenzi. Teď na to bude mít více času. „Budu mít prostor věnovat se hlavě. Vím, že v psychice mám velké rezervy," přemítá a těší se na hlubší spolupráci s psychologem Jiřím Šimůnkem. „Chci se lépe naučit kontrolovat myšlenky v době závodů a zvládat krizové situace tak, aby mi po chybné ráně zůstala sebedůvěra i klid. S tím souvisí i práce s dechem, která dokáže přinést uvolnění," plánuje Václavík navzdory zranění optimisticky. „Říkám si, že co mě nezabilo, to mě posílí!"
