Rubriky:

Biatlon

Proč se víc usmívám? Plno věcí už neřeším, říká nejlepší česká biatlonistka

13. ledna 2018 13:18 - Oberhof

Je biatlonovou stálicí, úspěchy vozí už od juniorských let. Jen individuální medaile z vrcholné akce zatím Veronice Vítkové chybí. Přijde v Pchjongčchangu? Po minulé zimě by na to sázel málokdo, letos už se ale devětadvacetiletá biatlonistka opět vrátila na stupně vítězů.

 

Sport.cz s použitím Český biatlon - Petr Slavík

Z loňska na Pchjongčchang nemáte moc dobré vzpomínky, potkal vás kolaps…

Nedařilo se mi, sezóna neprobíhala, jak měla, a já už tam přijela hrozně unavená. První závod mě dorazil a už jsem nebyla schopná fungovat, jak se to všechno nakupilo.

Ale neznamená to, že byste na korejské středisko zanevřela.

To ne, mně to tam vyhovovalo, už když jsem tam byla v roce 2009 na mistrovství světa. Tratě tam jsou hodně těžké, kopcovité, nic rovinatého, takové ideální pro mě.

Kdy se vlastně zlomilo loňské trápení? Už ke konci sezóny jste opět stoupala…

Přišlo to postupně. Po té obrovské krizi v Pchjončchangu už to bylo v Kontiolahti lepší, v Oslu jsem se cítila nejlépe v sezóně a podle toho vypadaly výsledky. Když jsem viděla, že to jde a dokážu bojovat s ostatními, měla jsem to pak v hlavě celé přípravné období a potvrdila si hned prvním individuálním závodem, že to ve mně zůstalo.

Úplně prvním závodem této sezóny byla přitom smíšená štafeta, která vám vůbec nevyšla, týmu jste se pak omlouvala. Už máte za ty roky recept, jak se z neúspěchu oklepat?

Já vůbec nevěděla a doteď nevím, co se v té smíšené štafetě stalo. Měla jsem dobrý pocit z letní i závěrečné přípravy, kontrolních závodů, střílela jsem dobře i v Östersundu. Najednou jsem to nezvládla a nikdo neví proč. Ale dokázala jsem to hodit za hlavu a pak už střílela dobře.

Pořád kolem sebe slýcháte, že se teď častěji usmíváte?

Lidé mi to říkají. Asi je to i tím, že už plno věcí neřeším a tím ty výsledky přišly snáz.

Co třeba už neřešíte?

Zbytečně moc jsem chtěla, a to nebylo úplně ku prospěchu.

Ještě před hrami v Soči jste řešila i občasné únavy, které byly zřejmě důsledkem prodělaného zánětu mozkových blan. Stále se s nimi potýkáte?

Ne, tohle už řešit nemusím, nějakým způsobem to odeznělo a letos se zase cítím o kus lépe než v předcházejících dvou sezónách.

České naděje pro Pchjongčchang
seriál rozhovorů Sport.cz & Práva
Ondřej Moravec - biatlon
Eva Samková - snowboarding
Martina Sáblíková - rychlobruslení
Eva Puskarčíková - biatlon
Ester Ledecká - snowboarding/alpské lyžování
Veronika Vítková - biatlon

Pomohla i změna jídelníčku? Omezila jste maso…

Určitě to má velký vliv. Strava i výživové doplňky, regenerace po tréninku, všechno jsme změnili a pomohlo to. Mám i různé imunologické preparáty, které mě drží zdravou, v minulosti jsem mívala potíže s rýmami a kašli, teď musím zaklepat, ale obchází mě to.

Jak jste k těm všem změnám dospěla?

Pomohl mi pan profesor Vítek, spolupracovali s ním i Gabča, Ondra Moravec nebo Lucka Charvátová.

Striktně se teď masu večer vyhýbáte?

Když jsem byla třeba přes Vánoce doma, úplně jsem to neřešila, ale na závodech a soustředěních to dodržuju.

Vy jste měla vždy pověst perfekcionistky, která nic nepodcení. Měla jste to v sobě vždy?

Když jsem se začala dostávat do té špičky, bylo vidět, že chybějí sekundy, které se dají dohnat jen v těch detailech. Já byla vždy perfekcionistka a to mi zůstalo.

I v civilním životě?

Asi ano. Třeba ve škole, i když jsem tam moc nechodila a gympl studovala šest let místo čtyř. Nedokázala jsem se učit z materiálů, které mi spolužáci okopírovali, musela jsem si to přepisovat svým stylem a učit se ze svého.

Do Pchjongčchangu pojedete na svou třetí olympiádu. Co je pro vás nejhezčí vzpomínkou z těch předchozích?

Vancouver pro mě ideální nebyl, na něj ráda nevzpomínám. S Michalem Šlesingrem jsme jezdili víc v popředí, měli i jiný druh přípravy než zbytek týmu a do Kanady odjížděli dřív. Ve Vancouveru jsem onemocněla, závody odjela na práškách, ani jsem nebyla úplně součástí týmu, protože mě hned odstěhovali, abych nenakazila ostatní. A v Soči byl určitě nejhezčí dojezd smíšené štafety, kdy jsme běželi za Ondrou, který finišoval na druhém místě. A také ženská štafeta, ač jsme dojely na čtvrtém místě, pro nás to byl obrovský úspěch. Po čtyřech letech medaili máme, ale to už není zážitek ze Soči…

Už tušíte, kdy byste medaili mohly převzít?

Jak ta informace rychle přišla, rychle se o ní přestalo mluvit, takže nevím nic…

Řešila jste s kolegyněmi z týmu, kde by ceremoniál mohl proběhnout? Třeba při Světovém poháru v Novém Městě na Moravě…

My to úplně přešly, protože Gábina s námi nebyla, Jíťa (Landová) už nejezdí a s Evčou (Puskarčíkovou) jsme se shodly, že nám ani nepřijde, že bychom nějakou medaili měly mít… Sice nám chodily zprávy, gratulovali nám lidé z ostatních týmů, ale my odpovídali: „Co z toho teď máme?“ Já si aspoň jednu medaili převzít byla, ale Evča to ani nezažila, přišla o veškerou radost.

Chtěla byste vydržet i do své čtvrté olympiády?

Letos mi bude třicet a další čtyři roky budou strašně dlouhé… Neupínám se k tomu, jestli budu po sezóně končit nebo pokračovat, uvidíme, jak to půjde. Určitě bude záležet, jak letošní sezónu zakončím. Hodně lidí se mě ptá, zatím nemám odpověď. Ale myslím, že další olympiáda nebude.

Čemu byste se po kariéře chtěla profesně věnovat?

Snažila jsem se i v průběhu kariéry začít studovat, protože mám jen střední, ale úplně to nešlo. Možná tím, že jsem perfekcionista, to nešlo skloubit. A bavilo by mě se věnovat dětem.

Na lyže vyrážíte i mimo biatlonové tréninky a závody, stejně jako třeba Ondřeje Moravce s Michalem Krčmářem vás chytly skialpy.

S přítelem jezdíme pravidelně na Stubai a snažíme se zdolat Zuckerhütl, zatím se nám to nepovedlo kvůli počasí, ale říkali jsme si, že toho musíme jednou dosáhnout. A i to jarní rozhodování, co bude dál, ovlivní naše plány na další výlety do hor.

Váš přítel Marek Lejsek má za sebou i výpravu na osmitisícovku Manaslu. Lákají i vás podobné horolezecké expedice?

Určitě lákají. Asi bych nechtěla absolvovat něco extrémního, když budu ještě aktivní sportovec, třeba Martinu Koukalovi (zdolal Čo Oju) to v kariéře asi úplně neprospělo. Ale určitě bych se chtěla někam do Himálají někdy podívat. Baví mě i knížky o horolezcích, třeba teď jsem četla o Radku Jarošovi.

Jak často je tématem vašich domácích debat biatlon? Váš přítel je trenérem…

Snažíme se to úplně neřešit, jinak bychom se z toho zbláznili. Společných chvil moc nemáme, protože on jezdí s týmem po IBU Cupu, tak se spíš snažíme věnovat sami sobě a biatlon neřešit.

VERONIKA VÍTKOVÁ
biatlon
Narozena: 9. prosince 1988 ve Vrchlabí
Bydliště: Janov nad Nisou
Stav: svobodná
Klub: SKP Kornspitz Jablonec
Trenér: Zdeněk Vítek
Největší úspěchy: stříbro ve smíšené štafetě a bronz ve štafetě žen na ZOH v Soči, zlato ve smíšené štafetě na MS 2015 v Kontiolahti, bronz ve smíšené štafetě na MS 2013 v Novém Městě na Moravě, vítězka sprintu ve Světovém poháru v Oberhofu 2015, vítězka čtyř závodů v SP ve štafetě a jednoho ve smíšené štafetě, juniorská mistryně světa ve vytrvalostním závodě v Presque Isle 2006 a ve štafetě v Canmore 2009, stříbrná na juniorském MS ve stíhacím závodě v Canmore 2006 a Ruhpoldingu 2008
Účast na ZOH: Vancouver 2010, vytrvalostní závod – 68., sprint – 24., stíhačka – 37., štafeta – 16. Soči 2014, vytrvalostní závod – 6., sprint – 16., stíhačka – 21., hromadný start – 8., štafeta žen – 3., smíšená štafeta – 2.
Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Biatlon

Filtr článků - Biatlon