Divoch a tvrďák, který se rval. Dnes český diamant s puncem šampiona

Karaivanov: Do gymu k nám přišel, když mu bylo asi šestnáct let. Od začátku až doteď je v Getsaamu.

Hovězák: Když jsem začínal jako první s MMA v Brně, tak jsem ho párkrát před těmi deseti lety zaznamenal než jsme začali spolupracovat s Martinem.

Karaivanov: Divoch, který se chtěl rvát, ale byl neuspořádanej. Boj, něco urvat, maximum všeho, přetěžování, postupem času se uklidnil.

Hovězák: Když začal čuchat k MMA, pamatuju si, že přišel neznámej atletickej kluk, který se nebál sparingů a šel do nich tvrdě. Nechci říct, že ty zkušenější mlátil, ale šel do toho naplno. Borci tohle v šatně nenesli dobře. Vadilo jim, že je nějakej mladej borec seká a mlátí. Chtěli se na něj domluvit, aby ho smazali někde bokem. On měl od začátku v sobě vůli a cílevědomost trénovat naplno. Jiří si nastavil jasnou cestu.

Karaivanov: Těžko říct, ale určitě nebyl svatej (smích). Pořád lepší, když si tohle držel v ringu, než kdyby se v ringu posral a dokazoval si to na diskotékách. Ukažte mi někoho, kdo se jako mladej nechce rvát, když má telecí léta. Každý se chce nějakým způsobem vyhranit. Někdo víc, někdo míň. Na lidech hodně věcí poznáte. Jeden dělá venku křídla, pak přijde na trénink a už jede - zvolni, dneska mě bolí tohle a tamto. Je rozdíl vystartovat na někoho na ulici, kde jde o momentální adrenalin, ale když si máte dát bandáže, vzít rukavice a čekat boj, jsou tvrdý sparingy, vidíte, jak lidi reagují. Tady se pozná, kdo tohle v hlavě má. Konkrétně Jiří, nechci ho vychvalovat, on měl cestu boje všude.

Hovězák: Domluvili jsme se. Mám rád, když se jede cílevědomě. Jsem sportovec, mám rád sportovní chování. Celý život jsem dělal judo, aikido, mám blízko k Japonsku. Začali jsme se s Jirkou o tomhle bavit. Začal číst a postupem času začal brát tuhle cestu za svoji. Sám pak říkal, vyhrál jsem první zápas a řval jsem, postupem času, jak četl Bushido Cestu válečníka, začal ji brát za svou. Poté vyhrál další fight a soupeři se uklonil.

Karaivanov: Někdy jo, někdy ne. Občas má svoji hlavu. Někdy se s ním přeme, musíme ho poškěkat. My se v tomhle pohybujeme hodně let. My se mu snažíme pomoct, zkrátit cestu a ne, že on ji bude znovu vyšlapávat a poznávat nové věci. Za čtrnáct dnů přijde a řekne, ty vole, máš pravdu. Celý náš tým je o komunikaci, konfrontaci. Poslouchá, je skalňák, je zarytej, ale občas do něj dostat nové techniky, změny, novou taktiku, to je těžší.

Hovězák: Není to tak, že by se šprajcnul, ale on na to musí přijít sám, musí mu to vzít hlava. Jiří, my bojujeme s tebou a za tebe, ale tělo nějak funguje, je tu biomechanika těla. Studujeme pohyby od úplných základů. On má svůj názor, svoji nejistotu, postupem času se ale shodneme.

Hovězák: Nikdo není dokonanej. Když tohle vztáhnu na samuraje, tak ti trénují a zdokonalují se celý život a Jiří to má takhle taky daný. On má tohle v sobě zakódovaný.

Karaivanov: Nikdo neví, jestli je na 50, 70 procentech. Vidím to na sobě. Pokud bych měl současný zkušenosti ve dvaceti, tak jsem nehořlavej a nesmrtelnej. Jde o celoživotní vývoj, cestu, proto jsem rád, že nám tohle vše zaklaplo. Nátlakovou hru, kdo je nejlepší, UFC, to jsme přečkali v klidu, bokem, teď se vše vrací.

Hovězák: On je v šestadvaceti letech vyzrálej zápasník. Má zkušenosti, potenciál.

Karaivanov: Tohle je vidět i před zápasem. My se o něj nemusíme ani moc starat. Někteří zápasníci se ptají, kdy se mám jít rozcvičovat, co teď, co potom. Vedete je, dáváte jim rytmus a režim. U Jirky si řekneme - u tohoto zápasu by ses měl roztahovat, další budeš připravený, pak jedeme lapy, potahání se. On si sám vše přizpůsobí. Ví, jak jeho tělo funguje, co potřebuje.

Karaivanov: Uvidíme. Za sebe zatím nechci odkrývat karty a dělat reklamu. Jsou jednání, která jsou otevřená, budu se ale snažit Jiřího dotáhnout aspoň na jeden zápas do Česka. A to do Brna, protože tam jsou dlouhodobě lidi, kteří za námi stojí. Není to jen o penězích, jsou to přátelé, kteří nám pomáhají. Už z tohoto důvodu by bylo nefér a nečestný ho poslat někam jinam.