Článek
Stihla jste si před hrami v Riu vůbec vyzvednout olympijské oblečení?
Stihla. Jen jsme dorazili s trenérem jako úplně poslední a bylo to neslavné. Už to tam rozmontovávali a v sutinách jsme si vybírali nejhorší velikosti. Extra hezké vzpomínky na fasování nemám, ale o to bylo zábavnější.
Evropské hry jste zažila už při jejich premiéře před čtyřmi lety v Baku, co si vybavíte?
Byly super. Krásný zahajovací ceremoniál, jídlo, ubytování, nemůžu říct na Baku špatné slovo.
Od té doby jste se v kariéře zase posunula, letos jste dosáhla na první velkou dospělou medaili. Jak se to projevilo na vašem sebevědomí?
Zvedlo se o sto procent. Předtím jsem měla medaile jen ze šampionátů juniorů nebo do 23 let, které u nás zase takovou hodnotu nemají. V zápase se dozrává trochu později, tak jsem čekala na první seniorskou medaili a ta mi konečně dodala sebedůvěru. Zraju jako víno... (úsměv)
Čemu přičítáte, že jste čekání letos prolomila?
Kombinaci víc věcí. Šla jsem do vyšší kategorie, která mi vyhovuje. Psychicky i fyzicky mě shazování dost unavovalo. Shazovala jsem asi šest kilo, což s člověkem zamává. Když jsem šla do vyšší kategorie a nemusím se tím stresovat, je to daleko lepší. Určitě jsem i zesílila, protože když hubnete, přicházíte o sílu.
Zápasnice Adéla Hanzlíčková.
V kategorii do 68 kilogramů už nemusíte shazovat vůbec?
Teď tak dvě kila. Právě jsem myslela, že konečně nebudu muset shazovat, jenže jak si popustíte uzdu, zase si dovolíte víc. Začala jsem trochu prasit, už mám kolem sedmdesáti, ne-li víc. A to jsem si říkala, že sedmdesátku nepřekročím, protože to je na ženu hodně, ale zjevně mi to nevadí… (směje se) Dvě kila jsou úplně v pohodě, to si jen nedáte večeři.
Jste i ve větší pohodě? S nervozitou jste dlouho bojovala…
Zkuste si něco dělat, když shazujete šest kilo… To se mi nechtělo dělat vůbec nic, byla jsem nevrlá na všechny kolem, neměla žádnou sílu. Teď jsem úplně v pohodě. Trochu spolupracuju s mentálním koučem, ale spíš jsem sama začala pracovat na psychice a myslím, že se zlepšila. Už skoro nebývám nervózní, jdu si každý zápas užívat, baví mě.
Pořád ale asi doplácíte na absenci konkurence mezi českými zápasnicemi. Stále tedy většinu času trávíte na zahraničních soustředěních?
Je to tak, hlavně v Polsku, kam jsem ještě před Evropskými hrami vyrazila. Ale jsme tak sžití, že už nás berou jako součást svého týmu. Pro mě je navíc super, že se začala víc věnovat zápasu Lucka Pudilová, které to pomáhá jako sparing v MMA.
Neláká vás ona na oplátku mezi bojovníky do klece?
Pokusy byly, ale já se nedám. Jsem srdcařka, zápas mám ráda, nezaprodám se.
Tak byste přechod k MMA brala?
Trochu jo. V MMA se točí peníze, jak teď popularitou obrovsky vystřelilo, zápas asi nikdy nebude sport, kde by se tolik vydělávalo. Kdybych tam měla přejít, tak vyloženě kvůli penězům. Ne, že by se mi ten sport nelíbil, ale zápas má pro mě jinou hodnotu.
Při boji o nominaci do Ria jste spustila i crowdfundingovou kampaň, kdy vám na přípravu mohla přispět veřejnost. Teď už si můžete dovolit víc?
Je to lepší. Plat se u nás odvíjí od výsledků, tak jsem si trochu polepšila, ale svaz na tom samozřejmě taky není finančně slavně. Pořád tak tak vyjdeme, díky projektu olympijské solidarity dostávám stipendia a můžu vyjíždět na soustředění a závody.
Nejvíc olympijských míst bude k dispozici v září na mistrovství světa v Kazachstánu.
To je jasná priorita, možná kvůli němu i teď některé holky vynechají Evropské hry, ale pořád tam bude podle mě konkurence hodně podobná jako při mistrovství Evropy.
