Japonci mě berou jako jednoho z nich, vidí Krpálek. Před bojem o medaili si vyhodil z kopýtka

Aklimatizace proběhla dobře, jsem úplně přehozený. Blbě se mi usíná, ale pak už je to dobré. Když zaberu v jednu ráno, spím dobře. Jsem rád, že závody začínají později, až v jednu odpoledne místního času. Člověk může spát do osmi devíti. Na sobotu budu maximálně odpočatý, připravený a budu mít chuť jít tam vyhrát.

Proběhla výborně. Byli jsme tam týden, pak jsme se přesunuli sem do Tokia. Je pravda, že letos byli Japonci na mě trochu líp vyzbrojení. Poslali tam těžké váhy z jedné z nejlepších univerzit v Japonsku, dost jsem se s nimi natrápil. Ale bylo to super rozeprání.

Určitě. To Maďarsko pro mě bylo hodně špatné. S kýmkoliv jsem šel, nic jsem nepředvedl. Teď to bylo lepší, Japonsko mě vždycky pěkně postaví zpátky. Mám rád aktivní judo, kdy se pereme a nastupujeme, furt se řežeme o každý chvat. To s Evropany úplně neudělám. Tam je to hodně statické, furt se mačkáme, kdo má větší sílu. Je to jiné judo. Před takovým vrcholem, jako je mistrovství světa, je závěrečná příprava v Japonsku hodně důležitá. Doufám, že se to v sobotu ukáže.

Samozřejmě. Když jsem s ním prohrál na turnaji v Montrealu, hned jsem se začal těšit na mistrovství světa. Myslel jsem, že tu startovat bude a já mu to vrátím, protože tam moc nechybělo a mohl jsem vyhrát. Samozřejmě je tu spousta jiných lidí, kteří mě můžou porazit, ale myslím, že motivace by byla mnohem větší, kdybych věděl, že tu bude startovat.

Musím říct, že se ke mně chovají opravdu nádherně. Ať potkám jakéhokoliv japonského trenéra, vždycky za mnou běží, pozdraví mě, zeptá se, jak se mám. Nebo přiběhla celá skupinka japonských judistů, s nimiž sem se někdy prával, a říkali, jak jsou šťastní, že mě vidí. Mají mě tady hodně rádi, jak jsem tady strávil spoustu času. Berou mě jako jednoho z nich.

Nevážil jsem se teď asi pět dnů. Měl jsem kolem 115 kilo, tak nějak se udržuju a neřeším to. Chci se hlavně cítit dobře, plný energie a s chutí do zápasu.

Užívám, na druhou stranu se nemůžu přežírat a musím jíst normálně, abych byl schopný trénovat a nebyl pomalý. Ale ve středu jsem si ještě vyhodil z kopýtka.

Zašel jsem si na výborný steak. A jelikož jsem ho měl po dvou třech týdnech a hodně mi chyběl, tak jsem si dal dva celý půlkilový steaky. A musím říct, že jsem se hodně přežral… Fakt byl výborný, je to vyhlášená restaurace na steaky. Ten první jsem skoro spolkl, tak jsem se jen otočil na číšníka a říkám mu: „One more.“ (Ještě jeden) A on přinesl další.

Určitě, dva dny do závodu už to jsou lehčí jídla a těstoviny. Maso se tráví docela dlouho, druhý den po něm závodit není ideální, když chcete podávat velké výkony.