Boxerské šortky vyměnil za policejní mundúr. Po titulu žádná oslava, Ducár šel na čtyřiadvacítku

Užil jsem si to na sto procent, vyšlo to, jak jsem chtěl. Ani jsem nevnímal, že tu nejsou diváci, soustředil jsem se na zápas. Zápas byl krátký, tak jsem to ani nestihl vnímat.

Čekali jsme pátý, šestý kolo, taková byla naše predikce, jsem rád, že to takhle dopadlo. Jeden manažer a trenér mi poslal zprávu, abych se neupínal na knockout a on přijde. A to se přesně stalo.

To bylo asi ve druhé minutě, pak už jsem věděl, že si s tím budu hrát a budu si zápas užívat.

Nevím, to teď neřeším. Manželka mi bonus určitě bude chtít vzít, ale já ho budu muset schovat někde pod polštář, jinak ho rozfofruje.

Teď se osprchuju a ráno jedu do práce, pozítří si možná uděláme s rodinou pěkný výlet. Někde se dobře najíme, ale ne v restauraci.

Mám čtyřiadvacítku. Bral jsem si volno před zápasem, teď už nebylo možný, takže jdu do práce, nemám s tím problém, tohle jsem zažil už několikrát.

Je to pro mě strašně moc, jsem za to strašně moc vděčný, díky moc Matoušovi (Rajmont), že Lucernu vůbec dokázal uspořádat. Bál jsem se do poslední chvíle, mohl jsem být já, případně soupeř mohl být pozitivně testovaný, tohle se nedá ovlivnit. Bál jsem se, že se tohle může stát. Díky také moc soupeři, titul je pro mě strašná satisfakce a zadostučinění. Doufám, že jsem se hodně posunul, hodně jsem pracoval, zkvalitnil jsem přípravu a chtěl jsem ukázat, že se fakt chci řadit do světa, chci patřit do světového boxu. Chtěl jsem ukázat rozdíl mezi světovým a tuzemským boxem, což se mi doufám povedlo.

To se uvidí, vliv má i pandemie, další okolnosti, jaká přijde nabídka. Já pořád jedu stále dál a budu čekat na další velkou výzvu a tu už využiju. Chci vyhrát každý další zápas a chci sbírat zelená políčka jako ve škole.

Navázal jsem spolupráci v Česku s Láďou Kutilem, taky jsem navázal spolupráci v zahraničí, měl jsem kvalitnější přípravu, zaměřil jsem se jen na box a více jsem vše zprofesionalizoval. I díky zahraničním zkušenostem jsem pochopil, že to je jen o dřině. Je to blbý, ale oprostit se od rodiny, nechat je tu měsíc, dva a jet to oddřít.

Je to velký rozdíl. Tam se třeba neřeší vůbec kondice, tak to tam je. Neviděl jsem nikoho, že by si dal proteiňák, ti kluci to mají fakt nadřený. Tam jsou takové tréninky, že jsem po týdnu chcípal. Oni jsou na kempu tři měsíce. Fakt je to jiný pohled, opravdu profesionální přístup, který vám otevře oči. Ať si myslíme, že tady makáme, co jsem si myslel, tak si děláme relax.

Asi ne, svoji práci mám rád.

Zatím to jde skloubit, mám výbornou práci a výborný kolegy, fandí mi a podporují mě. Ještě jsem nenarazil na pracovní překážku, která by mi znemožnila kvalitní přípravu. Nadělám si, vezmu si dovolenou, nemám problém, navíc je to i zpestření. Když jsem v práci, těším se na trénink a obráceně.