Článek
Jaký byl tenhle třetí titul vícebojařské evropské královny?
Dobrý, ale úplně jiný, než ten první před čtyřmi roky nebo loňský. Nemusela jsem tolik stahovat ztrátu ze zadních pozic, před pětkou jsem vedla. Bylo to super.
Bolelo hodně při závěrečné pětce poraněné tříslo?
Nemyslela jsem na to. Po patnáctistovce jsme ho ledovali. Ale hodně bolelo na startu, a potom třeba když jsem blbě nasadila a chtěla se odrazit. Ale trenér mě naučil překonávat bolest, soustředit se na techniku, nemyslet na ni. Pětku jsem jela tak, abych si pohlídala Wüstovou. Ze začátku byla přede mnou, což jsem ale čekala, tak jsem si říkala: ,Pozor na to, hlídej si ji, ale nesmíš to přetáhnout.´ Protože pak bych mohla odejít taky a bylo by z toho drama. Zvládla jsem to, i když to bylo hrozně těžké.
Byla jste hodně nervózní?
To tedy byla. Stát se může všechno. Trenér Petr Novák říkal, že i kdybych upadla, musím vstát, protože i s pádem by to mohlo vyjít na bednu.
Co na vás křičel během závodu na pět kilometrů?
,Bacha na čáry.´ A pak potom: ,Jedeš od ní, už na ní máš 50 metrů.´ Pak už to bylo dobré.
Žádný krizový okamžik na pětce nepřišel?
Dvě kola před koncem mi zazvonili, to jsem se lekla, protože jsem měla v hlavě, kdy mám střídat dráhu. Fakt jsem v první chvíli nevěděla, do které mám jet. To mi opravdu nebylo nejlíp. Naštěstí jsem si to srovnala včas. Byla to chyba rozhodčích.
Vnímala jste české fanoušky?
Ti byli úplně skvělí. Chci jim strašně moc poděkovat, hodně povzbuzovali a moc mi pomohli. Ale fandili mi i ti z dalších zemí, Italové, Holanďané, Norové. Dokonce mi hrála kapela.
Zazpívala jste si hymnu?
Už slova dobře umím, takže s chutí a rozehrála jsem se při ní. Na stupních vítězů mi byla hrozná zima.
Jaký byl led na přírodním oválu, když se teplota vyšplhala v neděli až k šesti stupňům nad nulou?
V sobotu hodně šedý, tedy pomalý, ale pro všechny v podstatě stejný, protože ho podle podmínek upravovali. V neděli jsem ho raději ani nezkoumala, ale byl také pomalý.
Zrekapitulujme si cestu ke zlatu. Do šampionátu jste vstoupila famózně už v sobotu. Čekala jste, že se vám takhle povede pětistovka?
Nečekala, ale dobře mi foukal vítr.
Nezbrzdila vás hrozba diskvalifikace za přešlap?
Při pětistovce jsem úplně zapomněla, že si musím hlídat čáry, ale nijak mě to nevyděsilo. Spíš jsem myslela na bolavé tříslo. Snažila jsem se před trojkou být co nejvíc v klidu.
Na tři kilometry jste pak nedala soupeřkám šanci...
A to jsem odstartovala pomaleji, abych zbytečně nezatěžovala bolavé tříslo. V závodě jsem si hlídala lajnu, abych nepřešlápla. Už ve druhém kole se mi zvrtla noha a málem jsem upadla. Naštěstí jsem situaci ustála. Navíc trenér i Karolína Erbanová na mě pořád křičeli, ať na ně nezapomenu. Navíc jsem měla pocit, že pořád fouká proti mně, čas nebyl nijak excelentní.
Kolem oválu už se mluvilo o tom, že po prvním dnu je rozhodnuto. Myslela jste si také, že titul už máte v kapse?
Tak to určitě ne. Na otevřeném oválu se může stát cokoliv. Navíc jsem si dávala do pořádku tříslo, které trpí hodně na patnáctistovce. Přijela jsem s přáním získat některou medaili, nekalkulovala jsem o tom, jaká bude. Ale nepopírám, že první den se mi povedl nad očekávání.
Patnáctistovku jste zvládla v neděli bravurně...
Tříslo bolelo, ale chtěla jsem se co nejvíc držet Wüstové, abych na ni případně moc neztratila. To se povedlo.
Na co se teď těšíte nejvíc?
Až si doma odpočinu a vyléčím tříslo, což bude trvat tak patnáct dní.
Jak cenné je pro vás toto první vítězství v poolympijské sezóně?
Je to pro mne moc důležité, jsem strašně ráda, že to takhle dopadlo. Taky jsem si s chutí zazpívala hymnu, i když mi byla na stupních zima. Sezona nekončí, bude to těžší a těžší.
Kolikrát ještě můžete být mistryní Evropy?
To člověk nikdy neví. Záleží na zdraví.
