Hlavní obsah

Oštěpař Veselý si zvyká na uniformu, nadřízená Špotáková mu rozkazovat nebude

Michal OsobaPrávo

V době, kdy jeho atletičtí kolegové odpočívali a nabírali sílu do tréninku na příští olympijskou sezónu, podstupoval Vítězslav Veselý vojenský dril. Ve Vyškově strávil čtvrtý nejlepší oštěpař z letošního mistrovství světa v jihokorejském Tegu v rámci přijímače celkem šest týdnů, aby se mohl stát vojákem z povolání.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Vítězslav Veselý v maskáčích, právě absolvuje přijímač ve Vyškově jako budoucí voják z povolání.

Článek

Co je pro 28letého rodáka z Hodonína na vstupu do armády tak lákavého? „Když se ta možnost naskytla, tak jsem po ní sáhnul. Přináší to klady finančního rázu i to, že člověk dostane smlouvu na delší dobu. Teď se to ve sportovním centru řešilo z roku na rok,“ vysvětluje.

Obavy brzy zmizely

Na Dukle se už v létě zajímal, co ho během přijímače čeká. „Ptal jsem se pětibojařek, docela mě strašily, takže jsem tam jel s obavami,“ přiznává. Realita však očekávání v pozitivním smyslu předčila. „Všechno super, od naší party po instruktory. Sice nám nic neodpustili, ale byli féroví,“ pochvaluje si Veselý.

Ač mistrně ovládá oštěp, v boji by s ním vystačil jen těžko. A tak se učil zacházet s jinými zbraněmi. „Právě nácvik střelby a taktiky mě bavil nejvíc,“ přiznává. Svoji hlavní profesi a fakt, že v ní patří mezi nejlepší na světě, mezi ostatními uchazeči o práci vojáka neutajil.

„Ti výše postavení to oznámili, ale privilegia jsem neměl, ani bych je nechtěl. Spíš při fyzických testech ze srandy říkali: ,No, pane Veselý, čekali jsme, že to bude lepší.´ A třeba jsem dostával i míň vynadáno, ale to už nezjistím,“ usmívá se oštěpař.

Šikana už zmizela

Ale vynadáno občas dostal. „To všichni. Třeba, když jsem neměl pořádně vyleštěné boty nebo jsem nepřišel hladce oholený,“ popisuje své nejčastější prohřešky. A šikana? „Teď už nic takového nehrozí, od dob povinné základní vojenské služby se to dost změnilo,“ ujišťuje.

Co však zůstává, je povinnost nosit uniformu. I na ni si teď Veselý pomalu zvyká. Na veřejnost si vojenský oděv vzal poprvé minulý víkend při vyhlášení Atleta roku. „Na klasickou uniformu ještě nemám nárok, když teprve procházím výcvikem. Ale bylo mi sděleno, že bych měl jít ve vojenském, tak jsem si vzal maskáče vzor 95 a kanady. Ty asi žádné jméno nemají,“ usmíval se.

Nenápadný nebyl

Mezi atlety vzbudil jeho oděv velký ohlas. „Přitom jsem chtěl být nenápadný,“ vtipkoval Veselý. „Já koukala, pro mě to bylo překvapení měsíce,“ hned hlásila oštěpařova tréninková kolegyně Barbora Špotáková. „Jak jsme se předtím se skupinou neviděli, tak jsem o ničem nevěděla. Vždycky se ke mně donesou věci, které mě nezajímají, a tohle ne,“ naoko lamentovala světová rekordmanka.

I ona by mohla Veselému radit, přijímač do armády absolvovala už před pěti lety. Mezitím to díky svým oštěpařským úspěchů dotáhla až na hodnost nadporučice. Nebude jí kolega-vojín před tréninkem muset salutovat? „Já ani nevím, jestli už se to naučil,“ smála se Špotáková.

„Rozkazovat mu asi nebudu. Leda, že bych na soustředění přišla k nim na pokoj a zakřičela ,Vztyk´,“ vtipkovala. Poslední slovo by ale při respektování vojenské hierarchie měl stejně jejich kouč Jan Železný – ten má v armádě propůjčenou hodnost majora.

Reklama