Trénuji, užívám si rodinu a nic neplánuji! Štybar o týdnech bez závodů a problémech v podnikání

Jsme s rodinou v Belgii, kde pořád mohu jezdit venku. Po závodě Paříž-Nice, který jsem absolvoval druhý březnový týden, jsme chtěli jet do Česka. Jenže nebylo jisté, jestli budou klasiky Kolem Flander a Roubaix zrušeny. A současně jsem věděl, že doma budu muset do karantény, protože Francie byla na seznamu rizikových zemí, a nemohl bych trénovat. Tudíž jsem zůstal v Belgii a čekal na vývoj situace. Závody se zrušily, ale trénovat mohu.

Nejsou tak přísná jako u nás doma. Venku se mohlo sportovat. Nemůžeme třeba za rodiči manželky, ale do přírody můžeme. Jen udržujeme určitý odstup od sousedů. Máme kousek od bytu park, kde si nikdy nehrály děti. A teď jich je všude spousta. Je těžké je od sebe odstrkovat a říkat jim, aby si nehrály společně.

Je to hodně zvláštní. Taková obdoba zimy. Pořádně nevíme, kdy začneme závodit. Trénujeme a nevíme na co. Nechci jezdit štreky dlouhé dvě stě kilometrů ani intenzivní tréninky. Až budu vědět program, tak musím být dost čerstvý, abych těžké tréninky zvládal. Tudíž jsem v takovém udržovacím módu, abych byl v dobré kondici, z níž se mohu odrazit. Kdybych jen odpočíval, tak by mi kondice spadla, což nechci. Stálo mi spoustu sil během zimy formu vybudovat.

V Belgii už je docela dlouho pěkné počasí, takže jsem jezdil každý den. Je to fajn změna, že se na chvilku vyvětrám. Já trenažér nesnáším. Než bych seděl na kole doma, raději jedu ve špatném počasí. Případně vyrazím do lesa. Další variantou je běhání, pak následuje posilovna. Nebo si dám volno a odfrknu si. Ale hodina na egometru pro mě představuje peklo, jemuž se snažím za každou cenu vyhnout.

Doufám, že na dlouhou dobu šlo o jeden z posledních závodů, který jsem na ergometru absolvoval (směje se). Nicméně musím uznat, že se jednalo o skvělou alternativu ke skutečnému závodu. Organizátoři vše propagovali, v průběhu týdne byla online tisková konference, pak ještě jedna malá těsně před závodem. Vše bylo vysíláno v přímém přenosu, s komentátory. A jak všichni musí být zalezlí doma, tak měl závod sledovanost 650 tisíc lidí. Ale je třeba si uvědomit, že každý ergometr má určitou odchylku, záleží na nastavení váhy cyklistů kvůli wattům. Šlo o zábavu pro lidi, z výsledku ale nejde nic usuzovat.

Vůbec žádnou. Já doufám, že se uskuteční alespoň Tour de France a následně nějaké monumenty. To by mohlo cyklistiku zachránit. Pokud se nepojede ani Tour, bude to pro náš sport tragédie.

Jde o tak slavný a za současné situace důležitý závod, že by se prostě jelo. Ale startovní podmínky by nebyly stejné. Kluci, kteří žijí ve Španělsku, Francii, Andoře či Itálii nesmí trénovat venku. Jinde to možné je. Nebylo by to zcela fér. Na ergometru jde vydržet v určitém režimu čtrnáct dnů. Ale neumím si představit, že by někdo trénoval denně pět hodin na trenažéru.

Aktuálně nikdo nezávodí, takže týmy budou připravené, aby jely tři programy současně. S tím nebude problém. Stejně kluci, kteří jedou jarní velké klasiky neabsolvují hned následující závody. Někdo se chystá na Tour, jiný na Vueltu. Nic se nezmění. Všichni se těší. Hlavně, ať se situace ve světě zlepší a je možné závody uspořádat.

Šéf týmu Patrick Lefevere prohlásil, že dokud bude dostávat peníze od sponzorů, nikomu na plat nesáhne a výpovědi rozdávat nebude. Ale abych byl upřímný, každým dnem očekávám email o snížení platu. Cyklistika je z pětadevadesáti procent postavená na příjmech od sponzorů. Firmy se v současné situaci určitě budou dostávat do problémů. Tudíž pokud k úpravě platů dojde, budu to chápat.

Penzion je zavřený. Ale tam je zaměstnaná mamka, sestra a jedná rodinná známá, která nám pomáhá. Nejde pro nás o tragédii, to skousneme a uzavření nepředstavuje dramatický problém. Mnohem horší je to s půjčovnou na Mallorce. Od půlky března do půlky května je pro nás hlavní sezona, která pokryje vlastně celý rok. Jsme na trhu noví, museli jsme zavřít...

Snad krizi přežijeme. Ale propad je dramatický. Normálně mám šest zaměstnanců, a ještě bych v hlavní sezoně uplatnil další lidi. Jenže teď jsem musel dva propustit. Situace je hodně špatná. Nejdůležitější rozhodnutí jsme v obou firmách udělali. Hodně se vše bude odvíjet i od mého fungování v rámci týmu, jestli budeme dál dostávat výplatu.

Snažím se to neřešit a uvidím, jak se vše bude vyvíjet. Řeším prostě problémy, jak přicházejí. Nechci přemýšlet, co případné zavření hranic přinese. Stejně nikdo nic neví. Ještě před čtrnácti dny jsem věřil, že se klasiky Kolem Flander a Roubix pojedou. Za normálních okolností bych měl příští týden dovolenou. Ale tohle není normální situace. Proto nic neplánuji, přestože mám rád přesně daný harmonogram.

Mám rád jasně daný program, jasná danou podobu přípravy den za dnem. A stejně přistupuji i k rodinnému životu. Všechno plánuji do detailu. Jak jen to jde. Jenže epidemie koronaviru takový přístup neumožňuje. Takže vše beru den za dnem. S tréninkem, s manželkou, se synem. Plánovat a přemýšlet nemá smysl. Tudíž trénuji, užívám si rodinu a nic neplánuji.