Článek
Nizozemec vydal knihu, v níž líčí léta strávená ve stáji Rabobank. Doping byl podle něj každodenní součástí týmového života.
"Doping byl všude, v našem týmu i v ostatních," tvrdí v nově vydané knize nazvané Thomas Dekker - můj boj.
Kortizon, krevní konzervy, EPO, to vše bylo podle cyklisty na denním pořádku. „A když jste neustále obklopeni absurditou, zdá se vám to normální," píše Dekker. S aktivní kariérou skončil v minulém roce, sám byl za doping potrestán na dva roky od července 2009. Již dříve přiznával, že užívání nepovolených prostředků bylo součástí cyklistické profese, teď se pustil do obsáhlejší podivuhodné zpovědi.
Jak se kryl doping?
Připomíná finty, jak se kryl doping. Podle něj dostávali jezdci od týmových lékařů každé ráno po šesté injekce s vodou, kterými snížily objem červených krvinek v těle a užívání nepovolené látky EPO se tak dalo zjistit mnohem komplikovaněji.
"Každý den jsme dostávali steroidní hormon kortizon. Nevěděl jsem proč, ale v závodech jsme zvládli vyšší zatížení. Měli jsme na to lékařské výjimky," pálí dalšími ostrými slovními náboji Dekker.
Vrací se i k Tour de France z roku 2007, kde jeho spolubydlící krajan Michael Boogerd dostal prý až osmkrát injekci s EPO. Zkušenější parťák tehdy Dekkerovi prý nastiňoval, že látka Dynepo EPO se prakticky nedá v těle zjistit.
Právě Tour v roce 2007 pro Rabobank skončila skandálem. Sám tým suspendoval svého ve žlutém tričku jedoucího lídra Michaela Rasmussena z Dánska.
Ale nejen dramatické chvíle s dopingem a urputný boj v etapách zažíval Dekker ve spojení s cyklistickými závody. Jak píše, před startem Tour v Londýně právě v roce 2007 přijeli do Anglie už o týden dříve a prý se nudili. Řešení se našlo. Na pokoj spolu s Boogerdem povolali dvě východoevropské prostitutky.
Dvaatřicetiletý Dekker knihu napsal spolu s novinářem Thijsem Zonneveldem. Ve své kariéře si mimo jiné připsal vítězství v závodech Okolo Romandie a Tirreno-Adriatico.
