Rubriky:

Expedice Lhoce 2011

Jaroš s Uhrem si na Gasherbrumu sáhli na dno a už věří na zázraky

31. července 2010 16:17 - PRAHA

Zoufalí lidé dělají zoufalé činy, zapsal si Radek Jaroš do expedičního deníku těsně před tím, než se devatenáct horolezců vydalo společně směrem ke Gasherbrumu I (8068 metrů). Na vrcholu jedenácté nejvyšší hory planety ale nakonec stálo jen pět z nich. Z české trojice se podařilo zdolat vrchol Jarošovi a Liboru Uhrovi, Petr Mašek se rozhodl ve výstupu nepokračovat.

 

archiv expedice Double Gasherbrum 2010

Postup čerstvě napadaným sněhem postupně odebral energii většině aspirantů o vrchol Gasherbrumu I. Z devatenácti lidí pokračovali z druhého postupového tábora již jen čtyři, které posléze dohnal ještě dobrodruh z Nového Zélandu. „Petrovi nebylo dobře a vzhledem k postupujícímu počasí usoudil, že to asi nezvládne,“ popisoval Uher Maškovo klíčové rozhodnutí.

V zajetí ledovce pod Gasherbrumem I.V zajetí ledovce pod Gasherbrumem I.foto: archiv expedice Double Gasherbrum 2010

I pokořitel obávané K2 si ale v průběhu výstupu vytrpěl své. „Když Miska (Mašek), který byl k tomuhle  podniku od začátku skeptický, prohlásil, že dál nejde, ani Libor najednou nevěděl, jestli pokračovat, nebo ne. Bylo vidět, jak jede se zataženou brzdou. ‚Třeba se stane zázrak, a třeba se jen strašlivým způsobem sedřeme. Ale prostě je to jediná šance,‘ řekl jsem Liborovi. Nakonec se nechal přesvědčit slibem, že nás čeká jen ‚krev, pot a slzy‘, “ líčil Jaroš.

Další den čtveřice dosáhla tábora C3 ve výšce nad 7000 metrů a ještě před půlnocí chtěla vyrazit vstříc vrcholu. „Okolo 19. hodiny ale přichází dvě sms od našich rosniček. Podle první na K2 prý všichni vyklízejí C4, protože se má zhoršit počasí. Podle druhé má u nás začít sněžit dřív, než jsme předpokládali. Takže změna plánu, za 30 minut vyrážíme na noční výstup! Téměř tisíc výškových metrů neznámým terénem,“ vzpomínal Jaroš.

Další postup přinesl brodění hlubokým sněhem i hledání nejoptimálnější cesty. „Místy se hrabeme ve sněhu po krk, nejsme schopní udělat vejškovej metr. Zkouším to vpravo, to samé. Vlevo a propadám se níž a níž. A sklon? raději nemyslíme. trochu se mi chce zvracet při pohledu do hloubky dvou kilometrů a na masu sněhu, v které se nacházíme. Naše problémy ale měly i pozitivní stránku věci. Libor, jehož čelovka blikala hluboko pod námi a vypadalo to, že nemá šanci na vrchol, nás dotáhl. Super!“ podotkl Jaroš.

Postup severozápadní stěnou Gasherbrumu I.Postup severozápadní stěnou Gasherbrumu I.foto: archiv expedice Double Gasherbrum 2010

Přes skalní pilíř se skupina nakonec dostala až těsně pod vrchol. „Hodinky mi už ukazují přes 8000 metrů. V mlze nad námi se trochu prosvěcuje obloha a mně se tlačí do očí slzy. Tam, kde končí sníh, už nic nepokračuje... Jsme nahoře! Padesát hodin po tom, co jsme vyrazili ze základního tábora. První lidi tento rok. Až dorazí Libor s Novozélanďanem Martinem, jsme zároveň jediní tři, komu se letos podařilo stát na vrcholu obou Gasherbrumů. Věřili jsme v zázrak, šli téměř do nemožného a ten zázrak se stal. I když jsme se mu trochu pomohli,“ pousmál se spiklenecky Jaroš.

„Nic těžšího jsem neabsolvoval. Bylo to náročné a jsme rádi, že jsme to přežili,“ oddechl si Uher, jehož hlavní obavou bylo, aby se nedostal do problémů při sestupu, jako před třemi lety na K2. Nakonec ale všichni horolezci cestu do základního tábora zvládli. Na velké oslavy ale nebyl čas. Českou trojici čekalo balení a v neděli se Jaroš, Uher a Mašek vydají po téměř dvou měsících strávených v Karákorámu na cestu domů.

Pavel Novotný, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Expedice Lhoce 2011

Filtr článků - Expedice Lhoce 2011