Hlavní obsah

Sdruženáři hodnotí MS kladně, už vyhlížejí Vancouver

LIBEREC

S uspokojivým hodnocením uzavřeli své působení na mistrovství světa v Liberci čeští sdruženáři. Trenéra Luďka Šablaturu potěšilo především osmé místo Pavla Churavého v závěrečném individuálním závodu na velkém můstku a šesté místo v závodu družstev. „Každý jednotlivec měl své cíle, někomu se splnily, někomu ne,“ hodnotil reprezentační kouč liberecký šampionát.

Článek

„Vystoupení bylo velmi dobré, vysoko hodnotím především výsledky Churavého a týmu. Jeden závod jsme bohužel nezvládli,“ připomněl Šablatura propadák v individuálním závodu na středním můstku, v němž se smutným mementem pro český tým stala především běžecká část a špatně namazané lyže.

Churavý přijel do Liberce posílený třetím místem v posledním závodu Světového poháru, dobrá nálada jej ale začala po úvodních vystoupeních opouštět. „Z prvních závodů jsem byl docela zklamaný. Masový start jsem měl poměrně dobře rozjetý, ale po druhém kole skoku jsem se propadl. To mi trochu podtrhlo nohy a přeneslo se to i do druhého závodu. Hned po pauze ale přišel závod družstev, z kterého jsem nadšený. Šesté místo je životní úspěch, stejně jako osmá příčka v posledním závodu,“ těšilo nakonec jednatřicetiletého, nejzkušenějšího českého reprezentanta.

Nejmladší z party sdruženářů, dvaadvacetiletý Miroslav Dvořák vedle příspěvku v týmovém závodu nahlédl dvakrát do nejlepší dvacítky. „Hodnotil bych to docela kladně. Nejlepšího výsledku jsem paradoxně dosáhl v závodu s masovým startem. Pak jsem měl drobné zdravotní problémy, z kterých jsem se ale celkem vyhrabal, a s dvacátým místem z posledního závodu jsem spokojený,“ uvedl.

V dubnu si osahají olympijské tratě 

Sedmadvacetiletý Tomáš Slavík proti tomu s výsledky příliš spokojený nebyl. „Bylo to nepovedené mistrovství. Vystoupení na středním můstku bylo hrozné, na velkém můstku jsem také po zkaženém skoku nemohl myslet výš. Alespoň jsem pomohl družstvu, ale jinak jsem to nezvládl,“ přiznal bez okolků. „Nevyrovnal jsem se dobře s domácím prostředím, svazovalo mi to hlavu a nohy,“ dodal. Hranici čtvrté desítky nepřekročili ani Aleš Vodseďálek s Martinem Skopkem.

Pro Šablaturu je pozitivní zejména fakt, že se v reprezentačním družstvu podařilo navodit týmového ducha. „Rezervy určitě máme. Jednak v síle, v koordinaci, ale i v psychice. Škála je poměrně široká, u každého závodníka jde o něco jiného. Hlavní ale byla psychická pohoda uvnitř týmu,“ těšilo trenéra.

Výsledkový vzestup, započatý v letošní sezóně, chtějí sdruženáři zúročit už za rok na zimních olympijských hrách ve Vancouveru. „Zatím jsme na olympijských tratích nezávodili, chceme proto ještě v dubnu absolvovat mistrovství Kanady, abychom si místo vyzkoušeli,“ potvrdil Šablatura.

Reklama